|
Nechápu,
proč ve všech průvodcích
Prahou varují před taxikáři. Pokud jste četli
zpravodajství z loňského turné a historky o
londýnských a amerických taxikářích, tak jste mohli
nabýt dojmu, že jsme zaujatí. Nejsme. I Brusel
to potvrdil a nezklamal.
Po
propršeném šedivém dni vyrážíme ve tři čtvrtě na
čtyři do divadla Saint-Michel. Je to přibližně 6 km
- to tam přece za 15-20 minut musíme být! Michal
zastavuje u hotelu taxíka. Je domluveno, že Kuba,
Pavel a Jarda s technikou pojedou za námi, že je
povedeme. To jsme ještě nevěděli, že je obrovská
dopravní zácpa a taxikáře, který neumí ani slovo
anglicky povedeme nakonec tak trochu my.
Michal vysvětluje, že je to velké auto za námi patří k
nám a že pojede za námi. Taxikář si to vyložil jako
pobídku k rychlejší akceleraci. Takřka jednohlasně
křičíme "slowly", ale není nám to nic platné. Kuba s
Ivecem za námi zatím bravurně drží tempo. Po chvilce
konečně náš řidič pochopí, že "jsme jedna skupina" s
tou krabicí za námi. To stále ještě zadává do navigace
adresu, kam chceme jet. První i druhou odbočku,
kterou navigace nabízí míjí a Jarkovi s |
|
úsměvem naznačuje, že to nevadí - řidič
je tu přece on. Raději vytahuji navigaci svou a
ze zadního sedadla porovnáváme nabízené trasy.
Venku stále prší, kolona se sune pomalu kupředu. Už
víme, že po čtvrté v divadle rozhodně nebudeme.
Uvnitř začíná být horko, skla se potí. Ukazujeme
taxikáři, že by bylo dobré pustit klimatizaci,
nebo aspoň větrák. S úsměvem naznačuje, že
větrák nefunguje. Jarek papírovými kapesníčky
utírá aspoň přední sklo a do toho z
puštěného CD spílá Eminem.
Asi po 45 minutách
dorážíme na místo. Taxikář je zjevně spokojený -
dovezl nás a ještě se naučil trochu anglicky...
Až se vrátím, pojedu se s chutí projet taxíkem
po Praze.
Pominu-li zjištění, že je chybně zapojený elektrický
rozvod v divadle a že jsme zapomněli Jarkův
kostým v hotelu, už nás nic horšího
nepotkalo...:-)
Kuba si chválí zvuk - inu vlastní nádobíčko je vlastní
nádobíčko. Po sedmé se začíná vestibul divadla
plnit prvními diváky. Živě se zajímají o nová
CD, DVD a zpěvník, ale je na nich vidět, že se
těší na koncert. Zaslechnu, jak bylo těžké
sehnat
|
|
k dětem z
české komunity někoho na hlídání, protože
všichni, kdo mluví česky jdou dneska na koncert.
I po odpoledním Tour de Bruxelles je Jarek
v pohodě a koncert má vynikající atmosféru.
Poprvé na jednom koncertě zařazuje jako
intermezza asi sedm Virtuálek. Najednou v tom
živém provedení nabývají ostřejších kontur, jsou
přímější a navíc tady v Bruselu dostávají
některé nový smysl. Publikum to oceňuje a
upřímně se baví. Zejména popěvek Mámo svaž mi
můj ranec je ryze bruselské téma. Jarek diváky
nešetří a publikum (zejména v zadních méně
oficiálních řadách) je nadmíru spokojené. Přišli
se pobavit, zazpívat, zavzpomínat, poslechnout
češtinu, slovenštinu, polštinu. To všechno tu
dnes na koncertě našli. Je to jedno, zda je to v
Bruselu, nebo někde jinde. Jak Jarek po koncertě
odpovídá redaktorovi Českého rozhlasu:
"Písničkář je doma tam, kde chtějí poslouchat
jeho písničky." Proto byl v neděli koncert v
Amsterdamu, dnes v Bruselu a proto jedeme ve
čtvrtek do Berlína.
Tomáš Linhart |
