Probouzíme
se do slunečného rána a na dveře a někdo nám klepe
na dveře. Není to pošťák, ale Jana Dušková a přináší
čerstvé noviny a v nich pro nás zajímavý článek.
Jarek Nohavica poskytl včera rozhovor prestižním
novinám el Periódico a článek už dnes vyšel. Pokud
zvládáte španělštinu, resp. katalánštinu, plné znění
najdete zde. Stručné povídání o tomto rozhovoru
najdete i v
dnešním videu.
Bylo by škoda zůstat v tak krásný den v hotelu. A hned
zčerstva pro vás pořizujeme úvodní
společnou fotku,
která je vlastně vodítkem a nápovědou naší soutěže
Najdi Jarka (Roberta, Janu, Kubu, Pavla, Tomáše,
Janu...) Zkrátka jsme včera zahájenou soutěž
rozšířili na všechny členy týmu - každý den jednoho.
Dneska pokračujeme Robertem.
Najdete ho před Gaudího dominantou Barcelony?
Když procházíme a projíždíme Barcelonu, máme z ní dobrý
pocit. Je to čisté město s velkorysými širokými
ulicemi a nádhernými, invenčně řešenými parky. Často
vidíme velmi nápaditá sportovní zákoutí od běžeckých
drah přes trampolíny až po stolní tenis. A co je
ještě více potěšující - všechny jsou používané,
|
mnohé jsou jako nedílná součást
malých náměstíček a ulic. Máme pocit, že si to
tu lidé užívají.
Když se octneme v přístavu u moře, na chvilku
zapomínáme, že je teprve začátek dubna. Vůně
moře a slunce nad hlavou vás najednou posunout o
čtvrt roku dále do léta. Je to příjemný pocit,
který vám nádherně čistí hlavu. Přístav je plný
jachet, které čekají jen vyrazit a nad nimi se
do dálky oceánu dívá bronzová socha Kryštofa
Kolumba.
Snažím se nebýt jako všudypřítomní sběrači digitálních
fotografií se "selfie" tyčkami nebo bez nich.
Přímý pocit je nepřenositelný a pokud ho
filtrujete přes hledáček foťáku nebo kamery,
není to ono. Zrovna včera jsme se tohoto tématu
dotkli s Jarkem. Datový odpad nám plní disky,
flashky, cédéčka - a kolikrát - ruku na srdce -
se k nim vracíme? Kde jsou ty časy, kdy jste
měli ve foťáku barevný film a přemýšleli jste
nad každým záběrem. A tak stejně jako se vracíme
k živé hudbě - k její pravdivé formě, tak možná
oprášíme i fotografie, které si můžeme podávat z
ruky do ruky.
Dnešní první Jarkův koncert je součástí mezinárodního
festivalu autorské písně v kulturním centru
Centre Artesa Tradicionarius. |
Koncert začínal tentokrát
netradičně až ve 22 hodin a sál byl vyprodaný.
Drtivou většinu publika tvořili Češi, Slováci,
ale i Poláci a jak jinak - Španělé. Pro ně
připravila Jana překlady velké části
Jarkových textů do španělštiny a ty pak byly
promítány přímo nad pódiem - jako v opeře.
Diváci reagovali velmi spontánně a bylo vidět, že se
přišli na koncert pobavit a připomenout si v
Jarkových písních domov. Jak už to známe z
dřívějších zahraničních koncertů, publikum vnímá
texty jinak než doma. Samozřejmě verš "a chtěl
bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu" z Jizvy
na rtu byla u tohoto publika tak trochu trefou
do černého. Jarek to velmi hezky později
okomentoval, že ne všechny sny se vždy musí
vyplnit - důležité je, že ten sen je.
Dva z diváků se mi svěřili, že aby mohli vidět Jarka na
koncertě, vypravili se na koncert až z Malorky.
Vzpomněl jsem si na hasiče
Jima
Wilsonsa z Kuntucky, který před sedmi lety
jel na Jarkův koncert v Denveru 400 mil.
Jarek má
pravdu, když říká: "Palte, palte - živý koncert
nevypálíte". A je asi jedno, jakým jazykem
zpíváte, pokud to mezi pódiem a hledištěm
jiskří.
Tomáš Linhart |
