O N   T H E   R O A D   2 0 0 8  –  8. část   »

VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA   (1. – 28. 10. 2008)

Daleko na severu je grónská zem…

TELEGRAF ROAD

5.45   Matěj nás odváží na letiště v Corku
7.35   Odlet z Corku do Londýna
11.55  Odlet z Heathrow do Toronta
15.10 (toront.času)  Přistání v Torontu
18.20  Večeře v české restauraci

  16°C | STŘEDA | 8. ŘÍJNA | CORK-LONDÝN-TORONTO | DOSUD NALÉTÁNO 8 071 km | AUTEM 350 km

DOPISY DOMŮ

Ahoj Kubo,

chystal ses tady do Kanady podívat se na hokej, a já ti říkal, ať si to dobře zvážíš, že ti Kanaďani jsou fakt divní ptáci, ale teď to dostáváš příkazem. Poletíš sem, i kdyby se ti stokrát nechtělo. Dokud ještě máme s Kanadou bezvízový styk. A dokud jsi ještě slušný bílý kluk bez škraloupu. A s nějakými vlastními penězi v kapse. Chci, abys viděl, jak vypadala komunistická buzerace a ponižování na hranicích. Vy mladí už totiž víte hovno.

Tvého zrzavého tátu s platným americkým pracovním vízem se hned na letišti na vážno ptali, jestli je Cikán (šokovaný jsem si myslel, že se mne imigrační kontrola ptá, jestli nevezu čipsy – Have you Chipsy ? – pak jsem ale toho tmavého pakistánce kanadské národnosti pochopil správně : Are you Gypsy? Řekl jsem mu ne. Ale asi jsem se neměl smát, protože mne ( a kamarády se mnou) pak čekaly tři ostré kontroly a pohovory.

Zakončila to úřednice v modrých rukavičkách, která se mi štítivě prohrabovala v kufru s ponožkami, čímž mi připomněla poručici na hranicích v Chalupkach, když jsem se v roce 1989 vracel z festivalu ve Wroclawi. Ta komunistická přísná paní hledala zakazánou literaturu, ta dnešní zřejmě špinavé ponožky, aby mi je vyprala. Vyřiď, mámě, že jsem ostudu neudělal. Nenašla nic.
Zdravím Tě, vše kolem fotbalu u nás v republice sleduju z internetu. Ten tu pouštějí bez kontrol.

Zdravím

Jarek

ANGLIE A IRSKO ŽENSKÝMA OČIMA

Po týdením výletě jsem zase doma u své malé Terezky. Je ji teprve 3,5roku a nechci aby byla celý měsíc beze mě. Stejně bych bez ní hlavně já celý měsíc nevydržela. Dál už jedou kluci sami, bez mého ženského elementu v týmu . Jsou to, ale kluci šikovní a určitě nám za mořem neudělají ostudu 🙂 Jsou to moji miláčkové největší a všem s Terkou posíláme pusinku :-).

Jarek mě poprosil, ať napíšu pár postřehů z Anglie a Irska ženskýma očima. Co mě překvapilo, potěšilo, pobavilo nebo naopak rozesmutnělo. Fakt je, že nejvíc mě rozesmutněl samotný odjezd. Snažila jsem se být veselá, ale nakonec slzička stejně ukápla. Kdybych nevěděla, že mě doma čeká Terka, tak bych asi nikam neodjela a pokračovala s nimi dál do světa. Nicméně v osm večer už jsem byla s ní a smutek byl fuč. Tak a teď už co to co jsem se zajímavého dozvěděla o Anglii a Irsku.

První a nejdůležitější rada:

Chcete-li se dobře vyspat, skočte si raději hned u nás do lékárny a kupte si s sebou špunty do uší. V Anglii jsou totiž lékárny homeopatické,čínské a různé jiné, ale ty úplně normální jsou celkem slušně schované v samoobsluze s drogerii a parfumerií. V centru Londýna jsme ji nepotkala za celý den. A když jsme to konečně prokoukla, už byla zavřená. Takže první dvě noci jsem spala bez špuntů a moc se nevyspala. Angličani a Irové pijou a veselí se opravdu téměř denně a jsou u toho opravdu hodně slyšet.
Navíc v noci všude houkají a troubí auta. Asi je to baví, jen mi vrtá hlavou, kdy a jak pracují …?

Druhá rada :

Zbytečně neriskujte místní kuchyni, ne že by vám po ní bylo špatně, ale moc se to nedá jíst. Kdykoli jsme se přemluvili a šli do restaurace nebo na něco tzv. místního, vůbec nám to nechutnalo. Vaří vše bez chuti a soli. Zkusili jsme dokonce i místní samoobslužnou jídelnu v nákupním centru a dali si tam jehněčí ragů s bramborovou kaší a zapečeného lososa na zelenině a nic moc. Zase bez chuti. Jediný Jarek na to vyzrál a přikusoval k tomu kus dortu. Prý, ať je to aspoň sladké 🙂 Třeba taková hotelová snídaně: Míchaná vajíčka vypadají jako bledě žluté bláto bez chuti a zápachu k tomu jsou bílé fazolky v tomatu, taková zvláštní klobáska a pečená rajčata. Taková přinejlepším zvláštní kombinace 🙂 Jen jednou a to až v Corku v moc příjemném hotýlku jsme se konečně dočkali volských očí s dobře upečenou anglickou slaninkou.Nicméně v Americe k snídaní prý vždy a všude podávají nějaké velké sladké buchty s kávou. Tak asi taky nic moc… Náš český hemenex je prostě nejlepší 🙂
Co tam mají výborné je SUBWAY( zapečené sendviče v různých typech baget, do kterého vám dají vše na co máte chuť ). Myslím, že je to , ale americké. V Praze už je SUBWAY také, ale v Anglii i v Irsku jsme se tam stravovali téměř denně , a vždy to bylo výborné!!! A myslím , že v Americe to bude podobné :-).
Další skvělá věc je, že v každé kavárně si můžete dát velikou kávu s sebou do kelímku s víčkem, a když jich potřebujete pobrat víc , dají vám to na papírové plato( jako se u nás kupují vajíčka) jen větší na 4 kávičky. Café Late jsme si takhle do kelímku opravdu moc oblíbili. Je výborné a hlavně je to praktické. U nás vám také občas někde dají kávu do kelímku, ale to se nedá vůbec srovnat. Ať už velikostí nebo chutí.

Třetí rada:

Tak ta týká oblečení a dostatečného prostoru v kufru na ně až se budete vracet domů. Jsou tady výborně zásobené všechny obchody (GAP, NEXT a desítky dalších) Ceny jsou v nich, oproti u nás, minimálně poloviční, někdy i třetinové a mikiny, hlavně dětské, mají parádní. Vezu jich pro sebe a své kamarádky asi 11 a mít víc místa v kufru, tak se neznám.  Vůbec veškeré oblečení je pěkné a levné. Samozřejmě, že v naší partičce už mám přezdívku MIKINA :-).
Já mám , ale dobrý pocit z bezva úlovku!!

To je tak asi vše podstatné, jen mě ještě vrtá hlavou jak myjí Angličanky a Irky okna, protože všude jdou otevřít jen ventilačky, ale asi to mají nějak zmáknuté… :-).

Jana Linková

FOTOGALERIE

VIDEO

Omluvte nízkou kvalitu videa z původního on-line zpravodajství