O N T H E R O A D 2 0 0 8 – 15. část »
VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA (1. – 28. 10. 2008)
Jarek Nohavica a Kuba Lis ve vlaku mezi terminály denverského letišti
TELEGRAF ROAD
9.30 Snídaně nedaleko hotelu
11:30 Odjezd na washingtonské letiště
14.44 Odlet do Denveru
16.28 (denverský čas) V Denveru se vítáme s Ájou Růžičkovou
17 °C | STŘEDA | 15. ŘÍJNA | WASHINGTON-DENVER | DOSUD NALÉTÁNO 11 833 km | AUTEM 350 km
15. DEN | LET NA SNĚŽKU
Ještě před snídaní s Jarkem zjišťujeme, jak to vypadá s Michalem. Vrátil se v noci taxíkem ve tři hodiny a líčí nám své zážitky z noční pohotovosti. Slíbil, že své zkušenosti zpracuje, jak jen to bude možné. Podle itineráře se dnes Michal má vrátit na Moravu a zajistit nezbytné pracovní věci a připojit se k nám zase v sobotu večer na denverském koncertě. I když má ruku zavázanou v dlaze, nic nebude bránit tomu, aby dnes letěl přes Vídeň do Zlína.
Snídáme v nedaleké „snídaňárně“, jak jsme si nazvali rozsáhlé bistro, kde nacházíme takřka vše, na co máme k snídani chuť. Čeká nás zase balení a přejezd na letiště. Vilma Anýžová, která vede na našem velvyslanectví kulturní a školskou sekci je přesná jak hodinky a v půl dvanácté s ní odjíždíme na další z washingtonských letišť. Děkujeme za péči a neopomeneme vzkázat pozdrav a poděkování panu velvyslanci Kolářovi a jeho paní. Zejména pondělní večer strávený v jejich rezidenci byl velmi příjemný a plný zajímavého povídání.
Před odbavením se loučíme s Michalem, který asi 2 hodiny po nás míří zpět do Evropy. Čekání na letištích jsou vždycky zdlouhavá. Protože víme své, tak sledujeme, kolik pasažérů ještě nepotvrdilo svou rezervaci – možnost změnit si svá místa v letadle. Nakonec je letadlo plné až do posledního místečka a naše zkušenost nás opět nezklamala – sedíme takřka vzadu a každý zvlášť – uprostřed trojsedadla. Let trvá takřka 4 hodiny a připadá nám hodně dlouhý. Pokud máte z jedné strany cestujícího vzezřením a rozměry připomínajícího dřevorubce, který má problém se vejít na své sedadlo a z druhé strany intelektuála, který přečte asi patery noviny a do rytmu přehrávače se pohupuje, že si nejste někdy jisti, zda je to on, či malé turbulence, na příjemném cestování to nepřidá…
Oddechneme si, když přistaneme v Denveru. Čas se posunuje o další dvě hodiny zpět. Za okny je slunečný podvečer a je o deset stupňů příjemněji než v rozpáleném Washingtonu. Na letišti nás srdečně vítá promotérka denverského koncertu Ája Růžičková. V downtownu vystupuje Jarek u svého hotelu a my s Kubou míříme na předměstí do příjemného domečku Růžičkových, kde budeme až do nedělního rána. Je to balzám na duši – cítíme se jako doma, pomáháme dokonce Áje s vařením večeře, povídáme si do noci o všem co se přihodilo i o všem, co nás do soboty čeká.
Jen pro zajímavost: centrum Denveru před radnicí je vysoko nad mořem jako naše Sněžka. Jak by ne – za oknem jsou Rocky Mountain coby kamenem dohodil.
Tomáš Linhart
FOTOGALERIE
