O N   T H E   R O A D   2 0 0 8  –  16. část   »

VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA   (1. – 28. 10. 2008)

V PRAVÉ poledne

TELEGRAF ROAD

10.05  Vyrážíme z downtownu do Colorado Springs
11.50   V Colorado Springs procházíme Zahradu bohů
14.05  Pueblo nad Manitou Springs

20 °C | ČTVRTEK | 16. ŘÍJNA | DENVER | DOSUD NALÉTÁNO 11 833 km | AUTEM 350 km

16. DEN  |  CHUCK NORRIS NIKDY NESPÍ

V Denveru se cítíme jako doma. V polovině cesty po mnoha hotelích spát několik nocí v soukromí u Růžičků je balzám na duši. Domlouváme se s Ájou, že dnes vyrazíme trochu do Rocky Mountains do míst obývaných indiány. Míříme na západ do Colorado Springs. Vpravo od dálnice pod horami míjíme leteckou základnu Top Gun a když se podíváme na svahy nad ní, vybavují se nám letecké scény ze stejnojmenného filmu – nehledě na to, kde byl vlastně film natočený.

Asi po stu mílích jízdy zastavujeme u červených skal, které nesou název Garden of the Gods – Zahrada bohů. I když turistická atrakce, přírodní scenérie jsou nádherné. Samozřejmě i tady vznikají další záběry.
Nedaleko odtud pod svahy je indiánské pueblo Manitou Springs. Zajímavé je, že ve zdejší terminologii neznamená slovo spring v mnoha názvech míst jaro, ale přeneseně lázně, díky pramenům ve skalách. Voda je tu vzácná.

Procházíme jeskyněmi, které kdysi sloužily jako indiánská obydlí. Jarek konstatuje, že není moc rozdíl mezi indiánským pueblem a skanzenem např. v Rožnově pod Radhoštěm. Pouze kroje se nepatrně liší (indiáni mají tomahawky -Valaši valašky, indiáni jsou méně odolní vůči ohnivé vodě). A k východu se stejně dostanete pouze přes upomínkové předměty. Co však v Rožnově neprodávají, jsou pravé kožené kovbojské klobouky. Dokonce mají Jarkovu míru, takže do kavárny pod městečkem vchází už Jarek v koženém klobouku. Takřka v pravé poledne.

Jsme na středozápadě, všechno je zase trochu jiné – robustnější. Dělám si legraci při každém vystupování z Ájina auta, že je to trochu podobné, jako seskakovat s koně – na zem také hned nedosáhnete.
Vracíme se do Denveru a přemýšlíme o tom, jak asi bylo všem těm dobrodruhům, když v půlce cesty narazili na Rocky Mountains. Je to tak se vším tady – umět se porvat a jít pořád dál. To je možná jedna z deviz Ameriky.

Druhá strana mince jsou třeba naivní televizní seriály. Ale sami Američané si z nich umějí dělat legraci. Fenoménem jsou nejrůznější vtipy na účet neohroženého herce Chucka Norrise. Jarek nám ve volných chvílích předčítá vtipy z knihy, kterou si na toto téma koupil.
Víte, že Chuck Norris už napočítal do nekonečna? Dokonce dvakrát.
Chuck Norris nikdy nespí. Čeká… Ostatně – my taky.

Tomáš Linhart

FOTOGALERIE

VIDEO

Omluvte nízkou kvalitu videa z původního on-line zpravodajství.