On the Road 2008 – 25. část

O N T H E R O A D 2 0 0 8 – 25. část »

VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA (1. – 28. 10. 2008)

POSLEDNÍ koncert turné ON THE ROAD 2008

TELEGRAF ROAD

16.00 Michal a Kuba odjíždějí do Church Hall St.John Nepomucene
17.40 Začíná zvuková zkouška
20.10 Začíná poslední koncert turné

17°C | SOBOTA | 25. ŘÍJNA | NEW YORK | DOSUD NALÉTÁNO 16 518 km | AUTEM 1 950 km

KONCERT SE KONÁ

Church Hall, St. John Nepomucene
411 E. 66th Street, New York, NY 10021, New York

25. DEN | NEW YORK, NEW YORK

New York je legendární město. Reálie z něj se objevují v každém druhém americkém filmu. Některé jeho symboly se staly symboly celých USA. Proto máme o něm tak trochu zkreslené představy. Realita je nakonec přívětivější.

New York více než dosavadní města, kterými jsme za měsíc projeli připomíná město doopravdy. Není to jen malé území downtownu. Pokud jste na Manhattanu, cítíte se díky širokým chodníkům volněji. Pokud znáte adresu, nemůžete zabloudit. Stačí si zapamatovat číslo ulice, které je i jejím názvem. Žádná Palackého, Jungmannova, Na Pankráci – zkrátka 32th – třicátá druhá. A pokud vás někdo vysadí z auta, stačí se jen podívat na číslo ulice, kde jste a víte, jak daleko to máte domů – každý z bloků oddělujících ulice má přibližně 250 metrů. A všechny ulice jsou navíc pravoúhlé. Pro orientaci ideální. Lehce podlehnete iluzi, že to tu vlastně znáte.

Bydlíme těsně pod Empire State Buildingem – dlouho nejvyšší budovou světa, která byla původně stavěná jako kotviště pro vzducholodě. Použita k tomuto účelu byla nakonec jen jednou. Je až neuvěřitelné, že tu stojí už od roku 1931 a posledních 10 pater postavili dělníci za 2 týdny! Přemýšlím, jak asi bylo sestře mé babičky, která sem přišla v té době za prací z malé vesničky z Čech a už tu zůstala. Ten rozdíl musel být ohromný.

Naopak mě až překvapuje, kolik věcí už je podobných těm u nás. Kdyby mi někdo řekl před 25 lety, kdy jsem s údivem pozoroval Dustina Hoffmana, jak nalévá ve filmu Kramerová vrs. Kramer mléko i džus z krabice (!), že jednou si jen tak zaletíme do New Yorku, budeme bydlet na Manhattanu a prolétneme se nad ním vrtulníkem, považoval bych ho za blázna.

Ve městě je základním dopravním prostředkem taxi. Ano – je žluté a když vyjdete na ulici, stačí mávnout – najednou jich vidíte vždycky několik. Dnes na zvukovou zkoušku, ale jedeme půjčeným autem s Jirkou Vlčkem (toho znáte už z Chicaga a Los Angeles). Vycházíme s Jarkem z hotelu a livrejovaní vrátní ihned reagují: „Mr. Nohavisa? There is your car.“ Že by sledovali náš web? Ale ne – to jen Jirka Vlček jim dobře Jarka popsal a čekal na nás v autě.

Jarek dnes hraje v sále, který je součástí kostela St. John Nepomucene (název byl zkomolený už při zakládání a už tak zůstal). Venku se dává odpoledne do deště. Začátek koncertu se tradičně posunuje, ale tentokrát ani ne tak díky traficu, ale protože na místo přicházejí další a další diváci.

Jarek ví, že je dnes poslední koncert, v závěru hraje i na přání a jak vidno, užívá si to. Na řadu přijde dokonce i lidová, Když jsem šel z Hradišťa. Vyvolá to nejen bouřlivý potlesk, ale sem tam i nějakou tu slzičku. Po více než 2 hodinách končí poslední koncert tohoto turné. Turné, za které vlastně můžou diváci – bez jejich zájmu a koupených vstupenek by uskutečnit nemohlo. Turné bez dotací a sponzorů realizované vlastními silami. Turné plné nádherných zážitků a písniček.

I když náš pobyt v New Yorku ještě nekončí v on-line zpravodajství jsme na předposlední stránce. Zítra se s Vámi naposledy rozloučíme.

Tomáš Linhart