Českým Budějovicím (1983)
Českým Budějovicím
nedatováno | společné vystoupení s Karlem Plíhalem | 1:57 min
Písně ve dvou se většinou skládají tak, že jeden vymyslí hudbu a druhý ji otextuje, anebo tak, že jeden napíše básničku, a druhý ji zhudební. Ježek psal hudbu a VaW ji textovali, Suchý psal básničky a Šlitr je zhudebňoval. Nejzábavnější je ovšem způsob, kdy jeden z těch dvou přinese cár něčeho, čemu říká text nebo melodie, oba si sednou (například) po koncertě (například) na hotelový pokoj, vezmou kytary a sešit ( nejlíp nelinkovaný) a začnou si brnkat, psát na papír, hádat se, překřikovat, kouřit, pít, volat na recepci, telefonovat známým pozdě v noci, odcházet pro další láhve, přicházet ze záchodu, zapomínat, vzpomínat , hrát si a hlavně se bavit. Protože to nedělají kvůli termínu nebo pro peníze.
Vždycky je ovšem jeden , který tomu velí. V umění neplatí demokracie. Není možné nechat hlasovat celý divadelní soubor, zda hlavní postava má přijít zprava nebo zleva. Režisér řekne a basta. A jde se. Režisérem u nás dvou býval v těchto věcech Karel Plíhal. Nijak zvlášť rezolutní, ale já jsem se jeho vedení nebránil.
Skládali jsme těch společných písní na cestách spoustu, ale dopsali vlastně jen několik málo. Tuším, že tři. Každá je něčím zvláštní. Dnes Vám povím o českobudějovické. Je pro mne zajímavá několika maličkostmi, které možná posluchači ani tak důležité nepřijdou.
Nejdřív tedy hotelem, na kterém jsme písničku jedné noci v roce 1983 napsali. Gomel byl v těch letech jednoznačně nejvěhlasnější českobudějovický hotel a spát na něm se nepoštěstilo každému. My „folkaři“ jsme nocovali obyčejně na jiných a roztodivných místech, v ubytovnách, na učilištích, ve vlacích, nejčastěji pak v bytech pořadatelů. Po mejdanech jsme ráno v kuchyni mazali rohlíky pro děti pořadatelek a dobrnkávali poslední akordy celonočních písní. Hvězdičkové hotely nám byly zapovězeny a byl to tedy svátek, mít na pokoji televizi nebo sprchu. A telefon. Telefon, kterým se člověk, když si chvíli počkal, (a nevadilo mu divné praskání a cizí funění na druhém konci sluchátka ), dovolal třeba i domů. Gomel nám tyto možnosti skýtal a my jsme je plně využili. V jedné chvíli, bezradní při psaní textu, jsme dokonce volali dolů do recepce ( jaká, ó vymoženost) o radu, jak dál. A radu jsme dostali. Ta věž na dvě slabiky se jmenuje Černá. A náměstí na tři Žižkovo. Tehdy jsme byli v Budějovicích ještě zelenáči. Dnes už bychom nevolali nikam.
Další kuriozitkou písně jsou „sušenky s obsahem obilných klíčků.“ Mám pocit, že Karel právě tehdy, na radu Emila Pospíšila, skvělého kamaráda, přišel s nápadem, jak očistit svůj (a taky náš) organismus. Všechny tím obluzoval a měl jistojistě pravdu. Z další pasáže písně (ty Masné krámy, co otevírají v 9, jsou můj neoddiskutovatelný příspěvek do písně ) ale jasně vyplývá, jak to nakonec s tou zdravou stravou dopadalo. – Musím ovšem v této chvíli přeskočit dalších 8 let, abych si připomenul, že to byl právě Emil – věrozvěst zdravých výživ, který do mne na jaře 1991 hučel na hotelu Bystrica, abych už do toho kopl a že já ten chlast určitě zvládnu. Seděl jsem naproti němu a přestože jsem tu flašku slivovice ono odpoledne nakonec vypil, něco jsem si z toho povídání asi odnesl. Když mi pak pár týdnů poté poslal Karel dopis, (možná jediný, který jsem od něho dostal), abych se konečně rozhoupal, byl jsem už načat. Ten dopis mi včera při mém hrabání v starých krabicích spadl jako z nebe. Proč ho po letech nepřipomenout. Tady je.
Ale ještě zpátky k písni. Na mnoha koncertech jsme ji s Karlem zpívali. Pokud jsem se tomu ovšem mohl vyhnout, byl jsem radši. Tady totiž tkví další zajímavost písně. Karel má hlas posazený minimálně o tercii výš a zatímco já se nejlépe pohybuji ve dvou oktávách od spodního D do vrchního E, Karel se nebojí nahoře ani Géčka. Těžko se nám tedy hledala společná tónina, v níž bychom se cítili oba dobře a bezpečně. Na nahrávce je to, z mého výkonu, cítit. Karel byl vždycky technicky lepší zpěvák, o jeho kytarových schopnostech nemluvě. Já nejlíp vím, co na kytaru dokázal. Sedával jsem na desítkách společných koncertů metr od něho a raději jsem se kolikrát směrem k jeho hmatníku ani nedíval.Ovšem koncerty a hlavně dvouhodinové zvukové zkoušky, to byla velmi tvrdá škola, která se mi poté zúročila, když jsem se dal do kupy se Zdeňkem Vřešťálem a Víťou Sázavským, muzikantů z Nerezu, který precizností přímo slynul.. Ještěže jsem si s naší společnou Kapelou a později s Čechomorem nemusel před hraním mýt ruce a čistit struny lihem, jak po mně vyžadoval tyran Karel.
Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Že?
Slunce se prohání v odraném tričku
po nohou dívek a po plakátech
sušenky s obsahem obilných klíčků
mizí v nás jak mince v automatech
sušenky s obsahem obilných klíčků
mizí v nás jak mince v automatech
Vzalas nás k sobě po včerejším flámu
nejspíš tě zdrbnou ti co tě znají
zajdem si na pivo do Masných krámů
víme že v devět tam otvírají
zajdem si na pivo do Masných krámů
víme že v devět tam otvírají
Žižkovo náměstí je taneční parket
a Černá věž přísná gardedáma
tisíce Ondřejů a bláznivých Markét
drží se za ruce a jdou s náma
tisíce Ondřejů a bláznivých Markét
drží se za ruce a jdou s náma
Průvodní slovo k písni Českým Budějovicím
nedatováno společné vystoupení s Karlem Plíhalem | 1:03 min
Masné krámy
krátký popěvek s tématikou proslulé českobudějovické restaurace | 0:17 min
Jarek Nohavica a Karel Plíhal v Českých Budějovicích
Jaromír Nohavica a Karel Plíhal se procházejí po Českých Budějovicích –
v Masných krámech, na náměstí a u řeky Malše
domácí video JN | 26. 3. 1995 | 1:35 min | Kamera: © J.Nohavica, 1995
