Dezertér (1982)
Dezertér
4. 12. 1982 | Ostrava, koleje VŠB Ostrava | víkendová folková přehlídka Studentský podzim | 3:14 min
Text písně najdete v části Zpívám básně.
Píseň Dezertér vznikla z básně Jiřího Šotoly Desertér, kterou jsem na střední škole objevil v jeho básnické sbírce Za život. Je to jeden z mých prvních pokusů o zhudebnění cizí poezie. Tím úplně prvním byl Raport, Šrámkova báseň, jejíž sláva a věhlas se dotýká nejen českých hvězd ale i všech soutěží umělecké tvořivosti. Ostatně nedávno mi to potvrdil i můj kamarád a kolega zvukař Kuba Lis, který za recitaci Raportu na podobných soutěžích získal v mládí nejedno ocenění. Dodnes nám „Na levém křídle a poslední… „ procítěně recituje za volantem při dlouhých přejezdech Česka. Já jsem se pokusil o její písňovou verzi už v 1.ročníku SVVŠ a po letech slyším, že to nebyl úplně marný pokus.
Hned na počátku ovšem musím říci, že termín zhudebňování poezie nemám rád. Souvisí to s mým postojem k písňovým textů. Považuji je za nedělitelnou součást písně. Slovo, melodie, hlas, případně doprovodný hudební nástroj – to jsou stavební kameny písničky. Žádný z nich se nedá vyjmout ze stavby, aniž by se stavba zbořila. Avšak ani žádný z nich samostatně neobstojí tak, jak funguje v celé pospolitosti písně. Tvrdit, že dobrý písňový text obstojí jako tištěná statická poezie, znamená nerozumět písni a jejímu živému plynutí v čase a v melodii a v podání živého zpěváka. Je ostatně zajímavé, že ve výjimečných případech se text písně na papíře stává básní, ale málokdy se báseň z papíru stane celistvou a živou písní. Výjimky pomiňme.
Přesto se o zhudebňování tištěné poezie pokouší kde kdo z hudební branže. Ve folku o to více, že v tomto žánru je tak značně kladen důraz na zpívané slovo. Fejetonek mladého novináře, který přišel pomáhat kamarádům do redakce porubského Folkového kolotoče 1982, aby pak po 25 letech psal tyto řádky, je toho důkazem. Aby bylo jasno. Já mluvím o zhudebňování, pomíjím tedy běžné a časté komponování písní na napsaný text. V tom případě totiž textaři, ať už Suchý pro Šlitra nebo například da Ponte pro Mozarta nepsali poezii, nýbrž slova budoucí písně respektive opery. Ostatně i mnoho mých kolegů tvoří písně tak, že si nejprve poskládají na papír text a pak na něj tvoří melodii. Já to, až na naprosté výjimky, nedělám.
Mezi tyto výjimky patří tedy i mé zhudebnění zmíněného Šrámka, dnešního Jiřího Šotoly, stejně jako pozdějších pokusů u F.Gellnera, P.Bezruče a nebo A. Bloka. Vždy jsem si vybíral ke svým pokusům básně, u nichž jsem měl po přečtení pocit, že už melodii kdysi měly, mají, jen ji najít, jen ji vydolovat ze zapomnění. Jak u Gellnera, tak Šrámka je dokonce docela možné, ba více než pravděpodobné, že většina jejich známých básní ( od Ožeň se bratře, Konečně je to možná věc, až po Píšou mi psaní…) jsou původně odrhovačky do hospody. A podaří-li se mi jednou ukázat, že jádro Slezských písní nenapsal Vladimír Vašek – kterému učitel v základní škole říkal posměšně An-ton, podle EIN TON, tedy jeden tón, na který malý nehudební Vladimír Vašek zpíval všechny lidové písně – pak se i tady potvrdí má teorie o básních, které byvše původně písněmi ztratily během času svou původní melodii. Umím si živě představit potulného herce Ondřeje Boleslava Petra, kterak jako skvělý muzikant zpívá svého Kantora Halfara na štacích v Ostravě.
A teď k Dezertérovi.
Abychom neplýtvali slovy, využívám techniky a připravil jsem pro Vás malé překvapení. Poslechněte si na vlastní uši, jak dobrodružné, zábavné, pestré, jednoduché, ale zároveň i složité je vymýšlení melodie k té které básni. A co více.. jak velmi je to zodpovědné. Neboť každý přístup vede k jinému výslednému dojmu a výsledku. A máme- li najít už zmíněnou ztracenou melodii poezii, musíme kutat v podložích hudby sice ostrými ale ekologicky šetrnými motykačkami. Rychle tedy pryč od velkých patetických vět k všední realitě mptrojkových ukázek..
Beru pár úvodních veršů básně a s kytarou v ruce zkouším vyhmátnout náladu celé básně.
Báseň je to tragická, s tragickým apelativním koncem takže samosebou se nabízí emoce tragické až hysterické. Při pozornějším čtení si však všímám, že celou báseň provází nálada podzimní plískanice, ono „pršelo do kaštanů“, a to evokuje spíše klidnější pochmurnější tón. Co takhle zkusit sladkým a vzletným prozpěvováním vytvořit absurdní kontrast k tragické opuštěnosti vojáka na stráži a v třaskavém kontrapunktu slov a melodie rozdírat rány smrti ? Nebo jít ještě dál a zpívat celý příběh na tři jako valčík ? Ne, ne, příhodnější možná bude nezúčastněný vyprávěcí recitativní tón. Báseň se svými 5 slokami, ale nesmí posluchače ukolébat, snad přeci jen zkusím svižnější názvuky country. A když jsem Americe, jak by asi vypadalo něco vzdáleně podobné Dylanovi ? A co tak východní kombinace Ami s E7, mí rodní bratři ? Pomůžou v hledání pravého tvaru pro píseň ? Nepomohli, takže mohu prozradit, že se základem pro mé zpracování básně stal rytmus, který jsem objevil po několikanásobném pozorném hlasitém čtení básně pana Šotoly. Ta dáda tadadá ta dádadáda dadá… Stál voják na dešti a bylo to už k ránu…Ten skrytý rytmus zněl takto. Po celou dobu jsem navíc slyšel dole mezi slovy přeznívat jeden tón. Prázdnou opuštěnou strunu A. Od ní už nebylo daleko ke kytarovému doprovodu a pak celé melodii.
Teprve čas vždy ukáže, jestli se Vám to či ono povedlo. Tuto píseň hraju již 25 let. S chutí. Dá-li se to tak říci o krásně jímavém a podzimně hořkém příběhu, za který chci po letech alespoň takto panu Šotolovi poděkovat.
Dezertér
samostatný koncert Jaromíra Nohavici v ostravské hale Tatran
1990 | 2:48 min
Zdroj: archiv Jaromíra Nohavici z dobového vysílání ČT Ostrava, přepis VHS
© Jaromír Nohavica
Dezertér
záznam ze společného koncertu s Radkem Pobořilem
14. 7. 2005 | Klub Parník Ostrava | 2:58 min
Kamera: © Tomáš Linhart, 2005 | © Jaromír Nohavica 2005
