Stěhování (1990), Pochyby (1992)

 

Stěhování
zhudebněný překlad písně W. Mlynarskiego
nedatováno | ze soukromého archivu | 1:56 min
Text písně najdete v části Zpívám překlady.

Zatímco od východu mi vítr inspirace přinášel hlavně písně Vysockého a Okudžavy, ze severu díky přímému kontaktu na polské přátele, na polskou televizi a rádio bylo těch písní a jmen daleko více. Dříve než jednou projdu celou svou diskotéku a fonotéku, abych na nikoho z nich nezapomněl, vypíchnu dnes hlavně dva z mých velkých polských inspiračních zdrojů. Poslouchal jsem je a četl hlavně jako básníky, textaře. Wojciech Mlynarski a Jacek Kaczmarski. Jeden zpívající své „fejetony“ za doprovodu klavíristy, druhý široce sedící s klasickou kytarou – oba typicky polští, ač každý z jiné „bajki.“ Místo dlouhých povídání zveřejňuji tady (zcela poprvé) své překlady jejich několika písní, jak jsem si je pro sebe zkoušel dělat na přelomu 80. a 90. let. Oba mne inspirovali (ač to zní banálně) polskou optikou pohledu na svět. Nechce se mi dlouze a zasvěceně rozebírat, v čem vidím různost mezi českým a polským živlem, nejsem ani sociolog, ani historik, píšu jen písně a skrze ně poznávám a popisuji svou každodennost. Mezi řádky si odpověď jistě najdete sami.

Písně nebyly určeny k veřejnému zpívání. Ty některé Mlynarskiego jsem dokonce neznal ani v originálním podání. Četl jsem je jako básně, písňové tištěné texty z těch několika knížeček, které se mi dostaly přes řeku Olzu do ruky. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem si přeložený text W. Mlynarskiego Stěhování sám s kytarou zhudebnil.

 

Pochyby
22. 10. 1992 | Praha, Městská knihovna | 4:31 min
zhudebněný překlad písně J. Kaczmarskiego
Text písně najdete v části Zpívám překlady.

U Pochyb Jacka Kaczmarskiego je situace o něco složitější. Píseň jsem jednou nebo dvakrát veřejně zahrál, ale ve svém soukromém archivu ji prostě nemohu objevit. S klukovskou radostí vyhlašuji pátrání po jejích stopách.

Internet žije !
(Ano, internet žije – píseň Pochyby nám zaslala hodinu po zveřejnění paní Jiřina Singerová. A po ní další, a další… Děkujeme).