Utíkal malý chlapec (1986)

 

Utíkal malý chlapec
3. 9. 1994 | Helfštýn | 2:14 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.

Praha, 24. června 1986

Milý Jarku,

vlastně píšu, abych ti vynadal. Chtěl jsem to udělat poprvé, když jsi po srazu Jonášů nedojel do Bratislavy. ( Merta dojel.) Teď mi jde o schůzku, kterou jsi minulý týden zasklil Ivanu Rösslerovi a Michalu Konečnému. A samozřejmě ne jen o tohle.
Soudím, že mám k takovému postoji a dopisu právo. Vždycky jsem se snažil tě chápat a téměř vždycky jsem se tě také zastal před kritiky tvých hráčských mravů. To nepovažuji za zásluhu, ale za svou povinnost vůči svému zdravému rozumu. Vážím si tě – i po této stránce – z mnoha důvodů. To, jak důstojně vzdoruješ všem štvanicím, sleduji s obdivem. Hutka, Třešňák, ale vlastně i Kryl, Veit a jiní už v podobné situaci podlehli, ať si to dnes oni či národ vysvětlují jak chtějí.
Ale chraň tě Pánbůh si tímhle omlouvat své lajdáctví, nevycválanost a manýry nervózní, zhýčkané subrety. Abychom si rozuměli: nedělej nic, do čeho se ti nechce ! Nechtěl jsi se nakonec s žádným Rösslerem či Konečným scházet ? Dobře. Ale měl jsi zavolat, jako každý normální člověk. Ta Bratislava byla ještě horší, pro to nemám slov. Buď si kup tři budíky najednou, nebo se nechávej budit. Nebo míň a jindy pij.
Teď si říkáš, co že ti to píšu právě teď, když přece vím, že… Ale kdy je k takovému spláchnutí pravá chvíle?
Dodalo mi, když Rössler říkal, že se vlastně nic neděje, že on taky leccos zasklí. Víš, já se před lety zvolna, tiše a nenápadně rozloučil s řadou schopných muzikantů vlastně ještě dřív, než se z nich stal nezajímavý popáč. Šli mi nějak na nervy svým kultem výjimečnosti, nervozity, upracovanosti atd. Žiju v prostředí, kde jsou důvody, proč být nervózní a proč se člověku nechce plnit cokoli smluveného. Viděl jsem, vidím a uvidím kolem sebe neštěstí skvělých lidí zbavených existence, rodin, svobody. A vím tedy, jak asi lze a nelze se zachovat, třebaže každý člověk je jiný.
Vydržel jsem mít celý život rád Evu Olmerovou jako zpěvačku, i když jako člověka jsem ji pro sebe musel dávno odepsat. S kýmkoli dalším to, věřím, bude u mne stejné.
Ale vlastně je to blbost: ty bys měl vzít rozum do hrsti ne proto, že ňákej Černej si tě chce vážit i mimo mikrofón, ale proto, že si od tebe tví posluchači nic jiného nezasluhují.
Howgh. Pozdravuj Martinu, je opravdu krásná. Jestli je i tak milá, jak tvrdíš, pozdravuj ji tím víc.

Jirka Černý