Jarek Nohavica sbírá zpěvníky po celé zeměkouli
PRÁVO – 2. 2. 2007
Slezský bard Jaromír Nohavica se od včerejška v jedné z výstavních síní Ostravského muzea představuje v dosud neznámé a netušené roli vášnivého sběratele písniček z celého světa.
Až do 10. dubna je zde k vidění velká část jeho unikátní sbírky zpěvníků z mnoha zemí a kontinentů. „Návštěvníci uvidí několik stovek zpěvníků z celého světa, kromě českých a slovenských. Ty hodlám po domluvě s ředitelkou muzea vystavit zhruba za dva roky,“ řekl Právu Nohavica.
Kromě Austrálie a Afriky jsou na výstavě zastoupeny všechny světadíly. Největší počet pochází z Evropy, mimo jiné Polska, Francie, Německa a severských zemí. Nechybí ani exponáty z amerického kontinentu či knížky psané čínským znakovým písmem.
Na zpěvnících Jarka Nohavicu vždy bavilo, že v nich může pro sebe objevovat písně z různých zemí a z různé doby. „Pokaždé, když si nové zpěvníky přivezu domů, tak si s nimi sednu, a jako si někdo po večerech čte knížky, já si při kytaře nebo při klavíru zpívám. V těch chvílích jako bych slyšel hlasy lidí, kteří ty písně zpívali přede mnou,“ dodal písničkář.
V rozsáhlé sbírce, která není žánrově nijak vymezena a kritériem pro výběr je především kvalita, má Nohavica řadu exotických a velmi vzácných exponátů. „Některé jsou vzácné z hlediska stáří nebo počtu vydaných kusů, mám tam třeba čínské písně na ručním papíře.
Řada zpěvníků ale má pro mne obrovskou cenu také z hlediska hudebního. Velký vztah mám třeba ke zpěvníku švédských lidových písní, které jsou svojí melodikou a stavbou velice inspirativní,“ řekl.
První kousek ulovil ve třinácti letech
První knížečku s notami si Jarek Nohavica koupil ve svých třinácti letech, kdy začal hrát na kytaru. „Tehdy u nás vycházela edice Zpíváme s kytarou. Časem jsem si začal kupovat další a další české a slovenské zpěvníky. Když se pak otevřely hranice a já jsem si mohl vyjet do světa, ať už šlo o Paříž nebo New York, moje první cesta vždy vedla do antikvariátu a do oddělení hudebnin, kde jsem si prohlížel poezii a zpěvníky,“ vysvětlil Nohavica, jak k rozsáhlé kolekci přišel.
Dnes už ale jeho sbírka neroste tak rychle, jako dříve. „Čas bohužel přinesl i to, že dnes už těžko objevuji něco nového a málokdy odcházím z antikvariátů s jásajícíma očima, protože počet zpěvníků, které mne zajímají, se zmenšuje. Pořád je to ale zábavné,“ řekl. Na dotaz Práva, zda neuvažuje o vydání nové desky, na které by pro české publikum objevil nejlepší písně ze svých zpěvníků, řekl: „Projektů, které mám před sebou, je strašně moc. Nechci říkat veřejně, co bych rád všechno udělal, nicméně myslím, že na tuhletu objevitelskou práci jsou tady soubory, které se na to specializují,“ řekl s tím, že vážným zájemcům rád své zpěvníky pro takový účel zapůjčí.
Nohavicova sbírka bude v Ostravském muzeu k vidění až do 10. dubna, pak se přestěhuje do Polska, kde bude postupně k vidění v Katovicích a Ratiboři.
Výstava v Ostravském muzeu bude mít také doprovodný program, určený pro školní výpravy.
„Nejmenší děti mohou například soutěžit ve znalosti textů Nohavicových písniček a poznávat různé hudební nástroje. Žáci druhého stupně dostanou za úkol například označit na mapě země, ze kterých různé zpěvníky pocházejí, najít na výstavě nejstarší zpěvník nebo poznat, které etnické skupiny jsou ve zpěvnících zastoupeny,“ informovala pracovnice muzea Hana Lipnická.
Aleš Honus
Zdroj: PRÁVO, Regionální mutace- Severní Morava