Jaromír Nohavica, uhrančivý písničkář, který s léty dozrál jako víno
MF DNES – 15. 5 .2003 – Seriál o zajímavých lidech z našeho kraje
Vzdal se alkoholu a sám zraje jako víno. Písničkář, textař, skladatel, slezský bard Jaromír Nohavica vystupuje už dvacet let a je stále lepší. Koncerty, které bývají pro jeho obdivovatele svátkem, jsou dlouho dopředu vyprodané, kritikové píší oslavné recenze.
Jeho deska Divné století získala v roce 1996 titul Česká deska roku, za album Moje smutné srdce vydané v roce 2000 převzal platinovou desku. Zahrál si v úspěšném filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Své druhy z dob socialistických Port a folkových kolotočů – Plíhala, Dobeše, Streichla a další – nechal ve slávě, která se na něho snesla, za sebou. Z folkového písničkáře se stal uznávaný umělec.
Navenek se ale moc nezměnil, jen šaty a dlouhé slámové vlasy má čistší než v dobách, kdy truchlil v ostravských hospodách, od křiklavého světa showbyznysu a médií si zanechává odstup. Věnuje se rodině, čte, zvlášť rád má ruskou literaturu, mistrně hraje stolní hru scrabble, ale především chystá další desku a koncertuje, většinou sám s kytarou a starou heligonkou, kterou zdědil přes otce po dědovi. Vystupuje v zapadlých českých městečkách, své publikum má i na Slovensku a v Polsku, na konci května by měl odjet na turné po USA. Čeká ho tam devět koncertů převážně v krajanských kulturních zařízeních.
Nohavica se narodil v Ostravě, asi dvacet let dospělého života prožil v Českém Těšíně, kde byl řadu let knihovníkem. Na kytaru hraje od třinácti let. Zpočátku publikoval básně, hádanky, křížovky. Jeho prvním úspěchem v hudebním světě byl text písně Lásko voníš deštěm, který roku 1981 napsal pro Marii Rotrovou. Texty psal i pro jiné ostravské zpěváky.
Od roku 1982 veřejně vystupuje. Poprvé to bylo na ostravském folkovém kolotoči. Brzy získal věrné fanoušky, mnohé jeho písně, které se až o několik let později objevily na deskách, zlidověly. Některé jeho texty připadaly komunistickým kulturním cenzorům podvratné, proto mu na čas zakázali veřejně vystupovat.
Po roce 1989 se jeho jméno objevilo v seznamech spolupracovníků StB. Nohavica to nazval plivnutím. „Mám čisté svědomí,“ řekl v jednom rozhovoru, i když přiznal, že se párkrát sešel s mužem, jenž se mu představil jako poručík Liberda a on ho nedokázal „poslat do háje“.
Jaromír Nohavica
Narodil se roku 1953. Maturoval na gymnáziu v Ostravě, dálkově vystudoval Střední knihovnickou školu v Brně. Je ženatý, má dvě děti. První album Darmoděj mu vyšlo roku 1988, následovaly například Mikymauzoleum, Tři čuníci, Divné století, Koncert.
Řekli o něm:
Karel Plíhal, písničkář
(poté, co se Nohavica objevil v seznamech spolupracovníků StB):
Mám Jarka velice rád a věřím mu. Je to můj dlouholetý přítel, skoro rodina. Troufám si říct, že tohleto pro mě nic neznamená, protože vím, že má svědomí čistý.
Vladimír Vlasák, hudební publicista
Jaromír Nohavica má dar uhranout. Jeho zralý hlas, jemuž s léty přibývají další barvy, chuti a pocitové nuance, prostoupí i skálu a spolehlivě rozechvívá vnitřní struny.
Pepa Streichl, ostravský bluesman
Jarek je fajn synek, který je hrdý na místní region. Je vynikající textař, a i když to málokdo ví, pro mě je také vynikající kytarista.
Petra Sasínová
Zdroj: Mladá fronta DNES