Nohavicovi opět tleskali vestoje
DOBRÝ DEN – 20.9.2010
Na buzeráku málem vypustil duši, teď mu tleskaly stovky obdivovatelů
Písničkář Jaromír Nohavica opět dokázal, že umí. Zaplněné Studentské náměstí mu na jeho Speciálním koncertu u příležitosti otevření parku Za plotem tleskalo ve stoje a on přidával a přidával…nevynechal ani jednu píseň, na kterou čekaly stovky jeho obdivovatelů. Dokonce premiérově představil píseň o vojně a Milionáře 2. Vzpomenul na chvíle strávené co by vojín (zdravoťák) v hradišťských kasárnách a slíbil, že se brzy vrátí zase!
Pro ilustraci si můžete přečíst první dopis, který psal své milé po nástupu na vojnu.
Ahoj moje malá puso,
jsem od Tebe teprve 14 hodin, ale zdá se mi to celou věčnost. V 8,54 jsem šťastně a bez potíží dojel do Kroměříže, na nádraží už čekaly hlídky, hodily nás do auta a než jsem se nadál, zavřely se za mnou závory kasáren. Až do 2 hodin trvalo nekonečné čekání, zápisy, pohovory, ale úplně nejhorší holič. V malé zešedlé místnosti spadly mé vlásky na kolena. Jsem k nepoznání a Tvá včerejší mimořádně krásná snaha byla zbytečná, protože dvě mladé holičky měly v rukou a mašinkách úplně jinou míru. Vzaly mne, stejně jako všechny, do půl hlavy téměř až na kořínky a kštici vlasů mi nechaly pouze na vršku. Teď budu mít měsíc pokoj, ale před přísahou znova, takže se připrav skutečně na nejhorší. (Aby sis udělala představu, začínají mašinkou od kotlet vzhůru a vzhůru a vzhůru). No ale člověku to ani moc nepřipadne, když je nás tu takových víc.
Jinak jsem byl přidělen k zdravotnickému útvaru, nevím nic oficiálnějšího než to, že po měsíčním tvrdém výcviku, tzv. přijímači a 4měsíčním odborném výcviku nás rozešlou coby lapiduchy neboli saniťáky po republice. Jinak jsem už všechno nafasoval ( píšu tenhle dopis v uniformě s lodičkou na hlavě), jenom kulomet mi nedali, protože bych je tu všechny postřílel, jak je to na hovno. Najíst jsme dnes dostali mizerně ( zachránila mne tvoje čabajka), snad se to zlepší. Teď je 8 hodin večer a já v podstatě načerno píšu tenhleten uspěchaný dopis, protože ostatní ještě staví komínky. To je ti hrozná sranda. Já jsem to podivnou souhrou náhod a možná i přispěním dobře utajeného talentu už zvládl a byl jsem i pochválen. Ha!
M…,napíšu ti toho příště víc, ale dnes jsem z toho úplně vedle ( a znáš mě, že jsem kliďas) a hlavou se mi honí tisíce dojmů a smutek. Vzpomínám na Tebe, na kutloch, na desky, na přesmyčky a nejvíc na ten svobodný život vedle Tebe, moje maličká ! Když si uvědomím, že mě čekají ještě dva roky… M…, nejsem ale tak zoufalý, jak dopis snad na první pohled vypadá, spíš mě popadá lenost, nechuť a pocit, že tady cypuju s komínkama a život běží. Já si ale určitě zvyknu a cítím, že se tady nebudu mít špatně. Tak příště napíšu víc, až se zklidním strašně Tě líbám J…
Zdroj: iDobryDen.cz