Ostravané Figarovi rozumí díky svému Nohavicovi
E15 – 17. 3. 2009
Velká očekávání vzbuzoval nejnovější projekt Národního divadla moravskoslezského. To uvedlo Mozartovu operu Figarova svatba, jejíž slova přebásnil Jaromír Nohavica.
Vyrovnané výkony. Zuzana Marková v roli Zuzanky (na snímku s červeným vějířem) projevila výrazný komediální talent.
Operu buffu Ostrava pojala lehce a s hravostí, jež vždy tak potěší v Mozartově hudbě. Již po první árii bylo jisté, že český překlad nijak neruší nádherné tóny. Naopak český text dodával postavám jistou blízkost, s níž se ostravské publikum dokázalo rychle ztotožnit. Ostravané nedbali zákonitostí přednesu operního díla a tleskali po každém výjevu, v jednom místě dokonce začali skandovat do rytmu a vůbec dávali hlasitě najevo své nadšení. Nutno dodat, že nejvíce je uchvacovala Nohavicova vtipná slovní spojení.
Ono se ani nelze nesmát, když Cherubín, v podání Zuzany Dunajčanové, pronese ,,Kdyby mě tady našli, tak hodil bych si mašli“. Podobnými ,,hláškami“ se opera jen hemží. Herecké i pěvecké výkony byly vyrovnané. Figaro v podání hostujícího Andreje Bestčastnyje měl sice místy silný cizí přízvuk, ale vše doháněl šarmem a improvizací, jíž dokázal naprosto strhnout publikum. Skvěle mu sekundovala svůdná Zuzanka v podání výborné a komediálně nadané Zuzany Markové.
Kostýmy z dílny Dany Hávové nepostrádaly jiskru a vtip. Režie Michaela Taranta byla konzistentní a všichni aktéři se své úlohy ujali s velkým nasazením. Závěr představení obsadili demonstranti s transparenty jako ,,Chceme operu v originále“ a ,,Nechceme folkaře“, čímž samo divadlo komicky vzalo vítr z plachet případným kritikům a staromilcům. Ostrava svému Nohavicovi aplaudovala ve stoje ještě dlouhé minuty.
Komická opera o lásce a žárlivosti, plná bláznivých zvratů, měla premiéru ve Vídni v roce 1786. Z repertoáru byla stažena již po třech měsících repríz. Obrovský úspěch zažila až o půl roku později v Praze. Jisté je, že italskou operní společnost v Nosticově divadle zachránila před krachem a díky nepopsatelnému úspěchu a popularitě vznikla objednávka na novou operu – Dona Giovanniho, kterou Mozart psal již přímo pro pražské publikum.
Inscenace Figarovy svatby je posledním dílem neoficiální trilogie Mozartových oper na libreto Lorenza da Ponte, která se dočkala českého textu. Poprvé se myšlenkou překladu Mozartových oper Jaromír Nohavica zabýval v polovině sedmdesátých let, prostor k realizaci se však objevil až v roce 2006 – Cosi fan tutte a roku 2007 – Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni.
Je milé, že Mozartova díla již nejsou doménou pouze Prahy, ale našla si publikum i mimo metropoli.
W. A. Mozart: Figarova svatba
Národní divadlo moravskoslezské
Režie: Michael Tarant
Dirigent: Paolo Gatto
Libreto: Jaromír Nohavica
Scéna a kostýmy: Dana Hávová
Vystupují: Andrej Bestčastnyj, Zuzana Marková, Zuzana Dunajčanová
Hodnocení: 90 %
Zdroj: E15
Autor: Lucie Borovičková