D I V A D E L N Í   H R Y

DRUHÁ TRÁVA

veršované monodrama se zpěvy pro 4 osoby dospělé, 4 osoby nedospělé
a 1 hlas tvárný
(Robertu Křesťanovi)
(14. 12. 1992)

(nedatováno, ukázka z amatérského záznamu autorského čtení, 4:37 min)

TEXT HRY

Loukou se posunuje mladý sekáč

Sekáč:
(zpívá si)
Ó trávo travino
á sek
Ó trávo travino
á sek
Ó trávo travino
á sek
Ó

(rozhlíží se, kolik mu toho, kurva, ještě zbývá)
trávo travino
sek sek sek
Ó trávo travino
sek sek sek
Ó trávo

(zarazí se, opře se o kosu a medituje)
Ó trávo travino
jak slunce klesá k zenitu
ty stejně klesáš k zemi tu
a nevstaneš již více
Nebohé zřítelnice moje
vidí v tvých stoncích ó jé
že vlastně vrahem jsem i demiurgem
hercem technickým perzonálem i dramaturgem
zde na lukách jež znamenají svět
(setře si pot)
Já bled
Já rozpačit Já zdřen
Já unav přepříkřen
z žebřího břesku velešpat
Ó trávo travino navěky v tobě s tebou spát
a ztlumit nepokojný srdce ozev
(od vesnice přichází Maryčka Magdonova)

Maryčka Magdonova:
Jozéf!

Sekáč Josef:
(k sobě)
Zase ta dúra otravnice neluzná
jež pouze lásku k míjivému tělu zná
a srdce smění v malou cetu
(nahlas)
Co Marie ty na louce tu ?

Maryčka:
(rozverně 2 metry od sekáče)
Nic

Sekáč:
Jaképak nic když něco zcela jistě

Maryčka:
Fakt nic

Sekáč:
Pak nemáš pohlédavat co zde na tom místě

Maryčka:
Proč ?

Sekáč:
Já za prací jsem sem sem šel
neb tak mi hlas můj vnitřní děl

Maryčka:
Chytni mě

Sekáč:
(zvedá oči k nebi)
Oj zas ty pudy pudné
obludně bludno-bludné
(k Maryčce která už si kasá fěrtoch)
Na půdu pudů s tebou nepudu
Svět není kotec
kdyby tak viděl tě tvůj otec

Maryčka:
Ale neuvidí.

Sekáč:
kterak to? Opilý je jářku snad

Maryčka:
S rozbitou lebkou do příkopy pad

Sekáč:
Ach tak
a proto ty teď děvkaříš tu jámo ďáblova
neb není kdo by rákoskou ti prdel zmaloval
Truchlit bys měla coby sirota

Maryčka:
Takeho kokota

Sekáč:
Ó trávo travino
ó hrůzo hruzino
ó hanbo hanbino
Ó trávo travino
á sek

Maryčka:
(překvapeně)
Aaa
(ticho nad loukou)

Sekáč:
Tak mrtvolné je ticho náhle kol
jen zvonek dálný z obecních tam škol
přestávku ku obědu hlásí
Ty mrtvas asi
(bere Maryččinu hlavu levé dlaně)
Já kosíř trav
či hlav
zde žití podtínám
však činím takto aby nám
zas nové zrodilo se z krve staré té
Repeté
Věčné repeté
(pláče)

Kuchař z nedaleké školní jídelny:
(vyklání se z okýnka)
Nášup! Repeté!

Kantor Halfar:
(v jídelně u kanystru s čajem)
Píšu vám Travino a nevím zda jste živa
zda nejste tam kde už se nepohřbívá…
(k žákům)
Zas perete se chaso hladová?

Vlčí máky ve větru:
Ach vísko čárná vísko Ladova
holoubci ssedlí na okapy chalup
do nichž se slunce tiše vkrádá na lup
rozžeňte přísvit ponurý
Slyšíte zvon ?
Show must go on
ó pěvče Mercury
A támhle na louce joj sekáč štasten zpívá
byv potem zbrocen zhroucen odpočívá
ó snůpky sena rozvoněné na pasece

Kuchař:
No pojďte děti k okýnku no pojďte přece
Mařenko Jožko Robíku
dva knedlíky tři knedlíky pět knedlíků

Máky:
Ach víska šťastna toť
já mohu dále jíti
bych světu vyprávěl
co bylo mi tu zříti
(odchází)

Sekáč:
(sedí v trávě. Má utlumenou psychomotoriku, smutnou
náladu a zpomalené myšlení. Nápadné jsou jeho
ranní deprese, provázené nechutenstvím a úbytkem
na váze.Zejména na podzim a při změně počasí
se objevují somatické poruchy. Neodporovat.)

Sekáč:
Živí se diví a mrtví prd ví

Na louce vyrůstá druhá tráva.

14. 12.1992/ 1:53:21