W. A. MOZART: FIGAROVA SVATBA
Hudba: Wolfgang A. Mozart / Libreto: Lorenzo Da Ponte
České přebásnění: Jaromír Nohavica
(Ostrava, září 2009)
Premiéra: 8. 3. 2009, Národní divadlo moravskoslezské,Ostrava
Libreto
TŘETÍ JEDNÁNÍ
SCÉNA I.
Hrabě sám.
Recitativ
HRABĚ:
Co tu říct k tomu všemu ? Dopis bez podpisu , komornou někdo zamkne v kabinetu, hraběnka celá nesvá, z balkónu skáče jeden chlap do zahrady a potom druhý, co tvrdí, že to byl on. V hlavě už zmatek mám. Že by snad někdo z mých poddaných si troufl ? Odvahu mají. To zas ne že ne. Co ale paní? Že ji urážím jako ? Jak se zdá, příliš si cení cení… A co čest moje ? Co říci ? Člověk je od přírody chybující.
SCÉNA II.
Hrabě, v pozadí hraběnka a Zuzana, nepozorovány.
HRABĚNKA:
Prostě mu řekni ať tě večer v zahradě čeká.
HRABĚ:
Ahá. A já se dozvím, zda cherubín odjel. Basilio chytrý je. Ten už to zjistí.
ZUZANA:
No teda ! A Figaro ?
HRABĚNKA:
Nic nemusíš mu říkat. Protože místo tebe tam půjdu já sama.
HRABĚ:
Basilio ten už jistě zjistí vše.
ZUZANA:
Já nevím, já nevím.
HRABĚNKA:
Víš, že moje štěstí je v tvých rukách.
Hraběnka odejde.
HRABĚ:
Co Zuzana ? Kdo ví, zdalipak nevyzradila moje tajemství ? A když ano, pak já mu dám tu starou.
ZUZANA:
Pane !
HRABĚ:
Máte snad přání ?
ZUZANA:
Mně zdá se, že jste rozloben.
HRABĚ:
Co vy tu ? Chcete něco ?
ZUZANA:
Pane, manželka vaše má potíže své ženské. Žádá vás proto o lahvičku vůní.
HRABĚ:
Zde máte.
ZUZANA:
Hned vám ji vrátím.
HRABĚ:
Ne, ne, to nemusíte. Nechte si ji.
ZUZANA:
Co s ní ? Tohle nejsou bolesti, co mají služky.
HRABĚ:
Mají jiné ! Co když přijdou o ženicha, když už je před svatbou ?
ZUZANA:
Já Marcellině zaplatím svým věnem. Tím, které jste mi slíbil.
HRABĚ:
Já že jsem slíbil ? A kdy ?
ZUZANA:
Já to tak pochopila.
HRABĚ:
Si. Pokud ovšem stejně pochopíte vy mě.
ZUZANA:
Toť moje práce. Neb vaše ctěná přání jsou i mým přáním.
Č. 16
Duetino
HRABĚ:
Jsi zlá a nepřejícná
Touha mi láme vaz
A zas A zas
ZUZANA:
Bych víc k vám byla vstřícná
Já potřebuji čas
HRABĚ:
Mám jedno vroucí přání
ZUZANA:
Jen mějte máte–li
HRABĚ:
Přijď dneska na setkání
ZUZANA:
Snad přijdu příteli
HRABĚ:
Tak přijdeš ?
ZUZANA:
Snad
HRABĚ:
A žádná zrada ?
A přijdeš ráda ?
ZUZANA:
To byste rád To byste rád
HRABĚ:
Když říká žena možná
Je napůl vyhráno
Když říká žena možná
Chce vlastně říct ano
ZUZANA:
Když zalže dívka zbožná
Je v bibli napsáno
Že dá se to odčinit
Zuzano
Snad
Já nemůžu víc vám říct
Já nechci víc vám říct
Odčinit se to dá
Je na to metoda
Zuzano Zuzano
Recitativ
HRABĚ:
Proč jsi, má milá, byla ráno tak nepřístupná ?
ZUZANA:
Vždyť Cherubín tam byl též
HRABĚ:
A k Basiliovi, který nesl můj vzkaz ?
ZUZANA:
Co mi nějaký ten Váš Basilio !
HRABĚ:
Máš pravdu, máš pravdu. Co sliby ? Stále platí ? Splníš všechno, co žádám ? Hraběnka čeká. Ber lahvičku a běž už !
ZUZANA:
Já přišla jen tak, abych si s vámi promluvila tajně.
HRABĚ:
Jsi miláček.
ZUZANA:
Jde někdo.
HRABĚ:
Ty moje zlatá.
ZUZANA:
( na odchodu ) Však přijdeš brzy zkrátka, kohoutku sladký.
SCÉNA III.
Zuzana a Figaro, hrabě v úkrytu.
Recitativ
FIGARO:
Hej, Zuzano, kam běžíš ?
ZUZANA:
Tiše. Bez advokáta a vyhrán celý tvůj případ.
FIGARO:
To je zpráva !
SCÉNA IV.
Hrabě sám.
Č. 17
Recitativ a Arie
HRABĚ:
Vyhrán tvůj celý případ ? Co to slyším ? V jakou past jsem to spadl ? Zrádcové ! Do díla a exemplárně potrestám všecky ! A ortel bude, jak já rozhodnu sám. Co ovšem potom ? Když celou půjčku splatí ? Že splatí !? To není možné ! Navíc Antonio, který tvrdí, že tomu Figarovi za ženu svoji neteř nikdy nedá, je to prosťáček prostá. Jen píchnout bude stačit. Všechno půjde dle plánu. Útok je hotov !
To jsou dnes divné časy
V nichž pán si trhá vlasy
A slouha užívá si
S tou po níž touží pán
Kam nám to lidstvo spěje
Když ta jež blízká mně je
Se na jiného směje
A já jsem odmítán
Ne ne ne
Ne ne to chlapče stačí
Ty zaplatíš mi draze
Já už to zaonačím
Že slítneš z výšky na zem
Až bude zrealizován
Můj velký plán
Můj velkolepý plán
Představa jak se divíš
Ta se mnou dělá divy
Ač nejsem pomstychtivý
Já velkou radost mám
Stačí jen pomyšlení
Že se to všechno změní
A už tak smutně není
Já velkou radost mám
SCÉNA V.
Hrabě, Marcellina, don Cursio, Figaro, Bartolo, později Zuzana.
Recitativ
DON CURSIO:
Spor byl rozhodnut takto: Buďto plať nebo žeň se ! Punktum a basta.
MARCELLINA:
Opět dýchám.
FIGARO:
Já se dusím.
MARCELLINA:
Již dočkám se a mým on bude mužem.
FIGARO:
Excelence já žádám …
HRABĚ:
Toť spravedlivý výrok : Buďto žeň se či plať .Bravo, Don Cursio.
DON CURSIO:
Jen drobnost, excelence.
BARTOLO:
Chválím úroveň soudu.
FIGARO:
O čem to mluvíš ?
BARTOLO:
My pomstěni jsme všichni.
FIGARO:
A já si ji nevezmu !!
BARTOLO:
Ty si ji vezmeš !
DON CURSIO:
Buďto plať nebo žeň se!
MARCELLINA:
Já půjčila jsem ti dva tisíce piastrů.
FIGARO:
Jsem ale šlechtic a bez souhlasu obou rodičů mi to nelze.
HRABĚ:
Kdo to je a kde teď jsou ?
FIGARO:
Snad brzy už je najdu . Už dvacet let marně hledám je, kde můžu.
BARTOLO:
Ztracené dítě jste snad ?
FIGARO:
Spíš nežli ztracený, jsem unesený.
HRABĚ:
Jakže ?
MARCELLINA:
Cože ?
BARBARINATOLO:
A důkaz ?
DON CURSIO:
A svědka máte ?
FIGARO:
Zlato a skvosty, vyšívané plenky, to vše, co nalezli u mě už v raném dětství, nechť je důkaz mého původu vznešeného. Nejzjevnější však tady znamínko, které je velikosti kakaového bobu.
MARCELLINA:
Velikosti kakaového bobu ?
FIGARO:
Kakového.
MARCELLINA:
Ach bože .Toť on je.
FIGARO:
Ano. To já jsem.
DON CURSIO:
Kdo ?
HRABĚ:
Kdo ?
BARTOLO:
Kdo ?
MARCELLINA:
Náš Rafael.
BARTOLO:
A unesl tě kdo ?
FIGARO:
Zloději v zámku.
BARTOLO:
Zde je tvá matka.
FIGARO:
Snad kojná.
BARTOLO:
Ne tvá matka.
DON CURSIO/HRABĚ:
Maminka.
FIGARO:Moje máma.
MARCELLINA:
A zde tvůj otec.
Č. 18
Sexteto
MARCELLINA:
Vejdi synku v náruč moji
Tady tvoje máma stojí
FIGARO:
Šťasten jsem rodiče moji
Že jsem opět s vámi zde
BARTOLO:
Co bůh rozdělil to spojil
Co víc k tomu říci lze
DON CURSIO:
Jeho otec a jeho máti
Svatba žádná nebude
HRABĚ:
To jsou zvraty To jsou zvraty
Až mi z toho špatně je
MARCELLINA:
Drahý synku
BARTOLO:
Drahý synku
FIGARO:
Rodiče drazí
ZUZANA:
Pane hrabě u všech svatých
Mám těch dva tisíce zlatých
Figarův dluh tím je zaplacen
A já můžu vdávat se
Už si našel nevěstinku
Hleďme ho jak má se k ní
Pusť mě k němu Já mu seknu
FIGARO:
Počkej přeci všechno ti řeknu
ZUZANA:
Ty tvé kecy
Jestli ve mně bouchnou saze
Rozkatím se jako saň
FIGARO:
Má mě ráda je mi blaze
Láska vedla její dlaň
MARCELLINA/BARTOLO:
Má ho ráda víme rázem
Láska vedla její dlaň
HRABĚ/DON CURSIO:
Kde se kouknu samý blázen
Před nimi mě bože chraň
MARCELLINA:
Jen ztiš zlost a hněv
On můj syn moje krev
Chci tě vzít na svou hruď
Navždy mou dcerou buď
ZUZANA:
Maminka
BARTOLO:
Maminka
ZUZANA:
Maminka
HRABĚ:
Maminka
DON CURSIO:
Maminka
MARCELLINA:
Maminka
FIGARO:
Je zde otec můj otec právoplatný
Jenž vše potvrdí
ZUZANA:
Tatínek
BARTOLO:
Tatínek
ZUZANA:
Tatínek
HRABĚ:
Tatínek
MARCELLINA:
Tatínek
FIGARO:
Je zde matka má matka právoplatná
Jež vše potvrdí
FIGARO/ZUZANA/MARCELLINA/BARTOLO:
Jsou chvíle jak tato
Kdy žít stojí za to
Kdy jásat a zpívat
se člověku chce
HRABĚ/DON CURSIO:
Jsou chvíle jak tato
Kdy chtěl by ses na to
Neb všechno co lze
Proti člověku je
Don Cursio a hrabě odejdou.
SCÉNA VI.
Zuzana, Marcellina, Figaro a Bartolo.
MARCELLINA:
Nejdražší příteli můj, co zříte zde, je sladký plod naší lásky.
BARTOLO:
Nemluvme teď o tak dávno zašlých časech. On je mým synem, jakož vy jste mou ženou. Svatbu vystrojíme, kdy bude libo.
MARCELLINA:
Dneska a rovnou hned dvojí. Tu máš. Tohle je úpis. Na peníze, co mi dlužíš. To je tvé věno.
ZUZANA:
Tady tyhlety taky.
BARTOLO:
A tyhle rovněž.
FIGARO:
Skvěle ! Házejte, házejte, já chytám.
ZUZANA:
Tak pojďme honem. Povíme to strýci a taky mojí paní. Což může vůbec někdo být šťastnější, než já jsem ?
FIGARO:
Já jsem.
BARTOLO:
Já jsem.
MARCELLINA:
Já jsem.
VŠICHNI:
A slavný náš pan hrabě, ať praskne : bum bác.
Odejdou.
SCÉNA VII.
Barbarina a Cherubin
Recitativ
BARBARINA:
Pojď sem, pojď sem, mé páže. Nejhezší dívky z paláce budou u mě. A ty jak perla mezi drahokamy, ty budeš nejhezčí ze všech těch dívek.
CHERUBIN:
Ach. A co když pan hrabě mě objeví ? Vždyť víš, že si myslí, že jel jsem do Sevilly.
BARBARINA:
Té nádhery, co spatříš ! No a i kdyby tě snad nalezl, tak co ? Poslyš ! My obléknem tě do dívčích šatů ! Všechny společně jdeme dneska předat kytky naší paní. Důvěřuj, důvěřuj své Barbarině.
SCÉNA VIII.
Hraběnka sama.
Č. 19
Recitativ a árie
HRABĚNKA:
Kde ta Zuzana je ? Snad řekne mi, zda se náš návrh líbil a jak se hrabě tvářil. No, nutno říci, odvážný ten plán je. Že hrabě žárlí, že je pruďas, je známá věc. A co má být ? Až Zuzana se vrátí, já vezmu její šaty a ona moje a pod pláštíkem noci…Můj bože. Proč mám snášet já tenhle osud ? Bezcitný manžel… nejdřív miluje mě, alespoň tak to celý čas tvrdil a pak jak roky jdou, všechno se mění. Je jiný. Jakby cizí. Uráží mě. A pak i zradí. Já abych pomoc hledala u služky.
Kéž se vrátí
Ty krásné chvíle
Dávno zašlý kouzelný čas
Kde se ztratil
Amor jenž střílel
Střílel šípy touhy v nás
Čím to je Že přes bolesti
I přes pláč a trápení
Stále cítím v hrudi štěstí
Které z lásky pramení
Cítím štěstí a nad něj tu víc není
Kéž můj pláč přelije moře
Na němž náš se houpá prám
Kéž mé nekonečné hoře
Lásky žár zpět vrátí nám
Ač si zoufám
Já stále doufám
Lásky žár se vrátí k nám
Odejde.
SCÉNA IX.
Hrabě a Antonio.
Recitativ
ANTONIO:
Říkám vám, že je páže stále tady. Zde jako důkaz klobouk. Patří jemu a nikomu jinému.
HRABĚ:
Jak je to ale možné ? V tuhle dobu už býti měl v Seville.
ANTONIO:
V tom případě je Sevilla v mém vlastním domě. Tam se za dívku převlík a tam své původní šaty zanechal.
HRABĚ:
To snad ne.
ANTONIO:
Jo, jo, pojďte a uvidíte.
Odejdou.
SCÉNA X.
Hraběnka a Zuzana
Recitativ
HRABĚNKA:
Co mi to říkáš ? A co pak na to hrabě ?
ZUZANA:
Měl jasně psáno v očích, jak ho to všechno mrzí.
HRABĚNKA:
Správně. Tím spíše chytneme ho do klece. Kam má jít na tu schůzku, co budete mít spolu ?
ZUZANA:
Do parčíku.
HRABĚNKA:
Ber papír a piš ! Piš to !
ZUZANA:
Psát mám já ?Ale paní …
HRABĚNKA:
Piš a už nemluv ! Všecičko beru to na sebe !
Diktuje.
Píseň pro dnešní večer :
Č. 20
Duetino
ZUZANA:
Tak píšem
HRABĚNKA:
Tam kde vánek révu splétá
ZUZANA:
Révu splétá
HRABĚNKA:
Bílá růže má svou skrýš
ZUZANA:
Bílá růže má svou skrýš
HRABĚNKA:
Strádá žízní v žáru léta
ZUZANA:
Strádá žízní v žáru léta
HRABĚNKA:
Jméno mé si domyslíš
ZUZANA:
Jméno mé si domyslíš
HRABĚNKA:
Píseň pro dnešní večer
OBĚ:
Tam kde vánek révu splétá
Bílá růže má svou skrýš
Strádá žízní v žáru léta
Jméno mé si domyslíš
Recitativ
ZUZANA:
Ještě ho složím. Co s pečetí, má paní ?
HRABĚNKA:
Tady vezmeme spendlík. Ať nám slouží jak pečeť. A počkej. Napiš na druhou stranu lístku : PEČEŤ NUTNO VRÁTIT ZPĚT
ZUZANA:
Úžasný nápad. To bude teda tóčo.
HRABĚNKA:
Honem to schovej, už slyším cizí hlasy.
SCÉNA XI.
Předešlí, Cherubin v dívčích šatech, Barbarina a děvčata ze vsi.
Č. 21
SBOR
SBOR:
Přijměte zde vzácná paní
Z našich dlaní kvítků pár
Jako důkaz lásky naší
Tento nejvzácnější dar
Jsme jen venkovanky prosté
Ale věřte drazí hosté
Že to málo co teď nesem
Přinášíme z úcty vám
Recitativ
BARBARINA:
Paní hraběnko to jsou místní děvčata ze vsi. Přináší vám to málo jen, co mají, přičemž omlouvají se za svou smělost.
HRABĚNKA:
Ó bravo,velké díky.
ZUZANA:
Jak jsou půvabné všechny.
HRABĚNKA:
Zejména ta dívka tam. Je tak drobná a křehká. A jak se skromně tváří.
BARBARINA:
To je má sestřenice. Přijela ke mně dneska na svatbu zdejší.
HRABĚNKA:
Ráda poctím tu krásnou cizí dívku. Přistupte blíž. Dejte mi svoje květy. Červená se, Zuzano. Nemáš ten pocit jako já že ji známe.
ZUZANA:
Taky bych řekla.
SCÉNA XII.
Předešlí, hrabě a Antonio.
ANTONIO:
To jsou nám šoky. Vítejte kapitáne.
HRABĚNKA:
Co vidím ?
ZUZANA:
Uličníku.
HRABĚ:
Tak dobře, paní.
HRABĚNKA:
Jsem překvapena stejně, stejně jako vy, pane. A rozčilená.
HRABĚ:
I dnes ráno ?
HRABĚNKA:
Dnes ráno jsme ho chtěly obléci na tu dnešní slavnost přesně takto, jak oblékly ho ony.
HRABĚ:
Proč jsi neodjel, chlapče ?
CHERUBIN:¨
Pane…
HRABĚ:
Teď budu muset tvou nespolušnost ztrestat.
BARBARINA:
Excelence, excelence ! Vzpomínáte si, jak jste mě objímal a líbal ? A přitom říkal, Barbarino má drahá, dám ti vše, po čem toužíš.
HRABĚ:
To, že jsem řekl ?
BARBARINA:
Řekl. Dejte mi Cherubína za manžela mého. A budu vás mít ráda, jak jen umím.
HRABĚNKA:
No hrabě, je to teď na Vás.
ANTONIO:
Výborně, dcerko, jak vidím, mělas tady dobrou školu.
HRABĚ:
Co to za pech. Už fakt nevím. Ať dělám, co dělám, všechno se mi obrátí vniveč.
SCÉNA XIII.
Předešlí a Figaro.
Recitativ
FIGARO:
Seňor, prosím Vás, zdržte tyhle nádherné dívky. Jde se tančit. Jde se zpívat.
HRABĚ:
Ajaj, ty chceš ? Tančit s vyvrtnutou nohou ?
FIGARO:
Přestalo mě to bolet ! Tak vzhůru, krásné děvy
HRABĚNKA:
Já trnu hrůzou, jak se ta hra skončí.
ZUZANA:
On chtěla tak ať se stará.
HRABĚ:
Veliké štěstí ,že hlína tam byla měkká.
FIGARO:
Velmi měkká . A teď již vzhůru. A pojďme !
ANTONIO:
A mezitím páže si horempádem jelo do Sevilly.
FIGARO:
Ať už tryskem nebo krokem, šťastnou cestu a my se dáme do tance.
HRABĚ:
Ten jeho dekret zůstal ti náhodou v kapse.
FIGARO:
Samozřejmě, co jsou to za otázky ?
ANTONIO:
( k Zuzance ) Nedělej na něj oči. Nerozumí ti. A podívej se, jak drze dělá z mého synovečka lháře.
FIGARO:
Cherubínek.
ANTONIO:
Teďs to káp.
FIGARO:
O čem to žvaníš ?
HRABĚ:
Ne ne ne ne. On nežvaní, ale říká, kdo to skočil z balkónu.
FIGARO:
Ať si plácá. Nu což, nejdřív já jsem skočil a pak on. Jasná zpráva. Prostě udělal totéž.
HRABĚ:
On taky ?
FIGARO:
A proč ne ? Na tomhle zámku stát se může vše.
Č. 22
Finále
FIGARO:
Už hrají pochod. Jdem na to. Na svoje místa. Na místa, moje krásky. Zuzanko, zde mé rámě !
ZUZANA:
A zde mé.
HRABĚ:
Ten si troufá.
HRABĚNKA:
Mé srdce sténá.
HRABĚ:
Hraběnko.
HRABĚNKA:
Teď o tom mlčme. Dvě svatby tady máme, tak zachovejme tvář. Navíc se vdává vaše chráněnka, pane. Chci křeslo !
HRABĚ:
Mně taky. Kdy konečně se pomstím ?
DRŮŽIČKY:
Vy milenky věrné jež dbáte na čest
Teď velebte pána neb moudrý on jest
Bez bázně a hany
Jak čisťounké panny
Teď smíte si ženichy k oltáři vést
SBOR:
On svým lidem navěky je milován
Neb nejlepší z pánů je náš hrabě pán
HRABĚ:
Ach, co dělá tu ten špendlík ?To jsou mi divné zvyky. Člověk se píchne. Ach tak, rozumím tomu.
FIGARO:
Nějaká dáma předala mu lísteček asi s tajným vzkazem a nahoře byl špendlík jako pečeť. Oú – ten se ale píchl ! Teď ho náš Narcis hledá. Koukni se na něj.
HRABĚ:
Nuž jděte drazí a celý dnešní večer nechť věnován je svatební slávě. Slávě s největší pompou. Chci vidět tance a velkolepé ohně. A hudby ať hrají. Ať se stoly prohýbají ! Nechť všichni vidí, jaký pán jsem vám všem, kdož jste mi milí.
SBOR:
On svým lidem navěky je milován
Neb nejlepší z pánů je náš hrabě pán
Tak zpívejme písně a házejmě růže
Neb nejlepší z pánů je náš hrabě pán