Napsal jsem si píseň
je to píseň tato
melodie nic moc
ani slova žádné zlato
Napsal jsem ji jen tak
z radosti a štěstí
že už zase mohu
nikdo nehrozí mi pěstí
Píšu co chci co se mi chce
co mé srdce žádá
a pan kritik hudební znalec
z toho strádá
Já ho chápu já mu rozumím
já jinak písně skládat neumím
možná že umím ale nechci
možná jsem propadl v poslední lekci
propadl pozlátku peněz a slávy
jenže co s tím když mě to tak baví
Milý pane promiňte že hraju
já se kaju
promiňte všichni domácí i cizí
já už mizím
zvolna mizím
Napsal jsem si píseň
sloku refrén sloku
tak nějak to dělám
už třicetpět roků
Celé dlouhé roky
v levné masce barda
hraju si a zpívám
a bavím se jak malý Jarda
Hraju co chci co se mi chce
co mé srdce žádá
a pan kritik hudební znalec
z toho strádá
Pro něj jsem šejdíř pro něj jsem kujón
pro něj jsem prošlý slepičí bujón
pro něj jsem bluma spadlá z višně
děvkař a frajer tvářící se pyšně
zhouba národa špatný vzor
krycí jméno Never more
Promiňte všichni že ještě hraju
já se kaju
promiňte všichni domácí i cizí
já už mizím
pomalu mizím
NIC NADZWYCZAJNEGO
Tłumaczenie: Renata Putzlacher
Dziś skomponowałem
kolejną piosenkę
nic nadzwyczajnego
piszę sam na własną rękę
I z potrzeby chwili
czując przypływ szczęścia
że znów pisać mogę
i nikt mi nie grozi pięścią
Piszę co chcę klecę co chcę
z potrzeby serca
Przeze mnie cierpi krytyk i znawca
cny szyderca
Wciąż się zżyma ja to wytrzymam
Ja go rozumiem inaczej nie umiem
A może umiem ale nie chcę?
Może oblałem ostatnią lekcję?
Dla forsy sławy duszę swą gubię?
Lecz mnie to rusza Cóż ja to lubię
Kajam się panie za moje granie
To gest grzesznika
Wybaczcie fani bliscy nieznani
ja już znikam
Powoli znikam
Właśnie napisałem
zwrotkę refren piąty
Robię to tak samo
od lat sześćdziesiątych
Tak już lata całe
w taniej masce barda
bawię się jak Jarek
to po czesku – mały Jarda
Śpiewam co chcę i gram co chcę
z potrzeby serca
Przeze mnie cierpi krytyk i znawca
cny szyderca
Pisze że jestem zero i cwaniak
i sztuka przeterminowana
Przybłęda który z księżyca zleciał
że jestem bubek tani kobieciarz
Zguba narodu jak się nazywa?
Never more pieśniarz to moja ksywa
Panowie panie sorry za granie
To gest grzesznika
Wybaczcie fani bliscy nieznani
ja już znikam
Powoli znikam…
EINFACH SO
Übersetzung: Frank Viehweg
Hab mir’n Lied geschrieben von bescheidner Sorte
Nur ’ne Handvoll Töne, keine großen Worte
Kam mir zugeflogen, nichts zum Imponieren
Niemand wird die Verse vorneweg zensieren
Schreib, was ich will, wie’s mir gefällt
Einfach aus dem Herzen
Und die Kritik und der Ästhet
Leiden schlimme Schmerzen
Es tut mir leid, ich kann sie verstehen
Kann wohl nicht anders, bei Licht besehen
Das heißt, vielleicht, wenn es sein sollte
Wär ich nicht stur, wenn ich nur wollte
So bleib’n für andre der Ruhm und die Preise
Ist auch egal mir gefällt diese Weise
Bitte verzeiht mir meine Lieder
Ich mach’s nicht wieder
Bitte verzeiht mir, einem Kinde
Ich verschwinde
Gleich – ich verschwinde
Hab mir’n Lied geschrieben, einfachstes Verfahren
So mach ich die Lieder schon seit dreißig Jahren
Schlag mich durch die Zeiten, besser oder schlechter
Armer Liederschreiber, froher Verseflechter
Schreib, was ich will, wie’s mir gefällt
Einfach aus dem Herzen
Und die Kritik und der Ästhet
Leiden schlimme Schmerzen
Ich bin für sie nur ein alter Banause
Ein grober Stein aus zerbröckelndem Hause
Ein Reimeschmied, ein Kunstverächter
Ein Frauenheld, ein Spiegelfechter
Wahrlich kein Vorbild für Generationen
Eher ein Sinnbild für Masturbationen
Bitte verzeiht mir meine Lieder
Ich mach’s nicht wieder
Bitte verzeiht mir, einem Kinde
Ich verschwinde
Gleich – ich verschwinde
Dosud nezveřejný záznam z koncertu v ostravském dvojhalí Karolina z natáčení DVD Jarek Nohavica Doma – 29. 6. 2006. Píseň na DVD nevyšla.
Zdroj: archiv Jaromíra Nohavici
© Jaromír Nohavica 2013