O N   T H E   R O A D   2 0 0 8   –  11. část   »

VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA   (1. – 28. 10. 2008)

TYPICKÉ chicagské auto 🙂

TELEGRAF ROAD

11.08   Procházíme okolí hotelu, kde jsme ubytováni
14.10   Sledování fotbalu s Polskem (internet)
15.45   Odjezd do Besedního domu
16.20 – 17.30   Zvuková zkouška
20.15   Začíná koncert

  25°C | SOBOTA | 11. ŘÍJNA | CHICAGO | DOSUD NALÉTÁNO 8 774 km | AUTEM 350 km

KONCERT SE KONÁ

Besedni Dum, at St. Mary Church
2416 S. 61st Ave, Cicero, IL 60804, Chicago

11. DEN  |  JINÝ KRAJ – JINÝ ZVYK

Amerika , jako každá země, má svoje zvláštnosti. Každé ráno jsou snídaně vesměs sladké. Pokud hledáte šunku, plátkový sýr, vajíčka – zkrátka kontinentální snídani nic podobného nenajdete. Můžete si však vybrat mezi mnoha druhy donuts, koblížků, buchet. Občas se objeví i vajíčková omeletka. Mám sladké opravdu rád, ale slibuji, že po návratu domů nebudu nějaký čas Dittu přemlouvat, aby zase něco upekla.

Bez zajímavosti není, že si servírujete vše na jednorázovém plastovém nádobí včetně hrníčků, příborů, kalíšků, na kterých vás nápis upozorňuje, že pijete horký nápoj. Takže po každém z nás každý den zůstává po snídaní pěkná hromádka plastu. Zejména Kuba to velmi těžce nese.

V Americe takřka všichni mají své auto a všichni s ním jezdí. Všude. Pokud se chceme vypravit z hotelu na procházku, nebo na jídlo jinam, i na krátkou vzdálenost přejít pěšky je trochu problém – nejsou tu chodníky. V této okrajové části města se prostě pěšky nechodí. A tak pracně hledáme kdysi dávno vyšlapané cestičky a kolemjedoucí nabývají dojmu, že jsme osádka auta, které pravděpodobně došel benzin.

Když si chcete koupit pivo, má to dva háčky – jednak nikdo mimo obchod nesmí vidět, že jste si ho koupili (i když podle neprůhledných sáčků, do kterých vám alkohol zabalí již zdáli identifikujete takový nákup) a jednak musíte dokladovat svou plnoletost. Kuba si zapomněl na hotelu cestovní pas a pivo mu bohužel odmítla prodavačka prodat. Neměl zkrátka své ID (identifikační průkaz). Jarek se nabídl, že mu ho tedy koupí. Jaké bylo naše překvapení, že po něm nikdo ID nechtěl. Šel jsem tedy do třetice já a i když opravdu už nevypadám mladší 21 let, prodavačka zkoumala v mém pasu datum narození. Jarek nám to ochotně vysvětlil: „To máte jednoduché – zkrátka už z dálky poznala vyléčeného alkoholika, kterému to pivo může bez obav prodat.“

Když jsme se vraceli na hotel, potkali jsme šňůru blikajících aut s cedulkami Funeral (pohřeb) na každém z nich. Projela přes křižovatku všechna za sebou, ostatní auta jim dala přednost a vzdala tak pomyslnou poctu člověku na poslední cestě. Zajímavý a vlastně hezký zvyk.

Dnešní koncert se konal v Besedním domě, který je součástí kostela sv. Marie. V kostele se slouží i české půlnoční vánoční mše, o Besední dům se Češi střídají s Mexičany a hrají v něm i divadelní hry (nebo basket). Před koncertem jste si mohli koupit domácí český štrůdl, plzeňské pivo. Koncert byl velmi uvolněný k oboustranné spokojenosti.

Tomáš Linhart

FOTOGALERIE

POZDRAV DOMŮ

VIDEO

Omluvte nízkou kvalitu videa z původního on-line zpravodajství.