O N   T H E   R O A D   2 0 0 8 – 4. část    »

VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA   (1. – 28. 10. 2008)

BYE, BYE London…

TELEGRAF ROAD

9.25     Odjíždíme taxi na nádraží King’s Cross a později na
10.25   Nasedáme do příměstského vlaku a míříme na letiště Gatwick
10.58   Vysedáme na zastávce Gatwick
12.50   Odlétáme z Londýna
15.10   Ubytováváme se v hotelu v centru Dublinu
17.10   Po společném opožděném obědě každý individuálně tráví svůj čas – máme dnes nekoncertní volno

  15°C | ČTVRTEK | 4. ŘÍJNA | LONDÝN-DUBLIN | DOSUD NALÉTÁNO 1 772 km

4. DEN  |  Z LONDÝNA VYJÍŽDÍ VLAKY…

V Londýně do taxi s mapou | Na zeleném ostrově

Poslední ráno v Londýně. Je sice sobota ráno, ale nevíme, jak bude vypadat doprava. Letiště Gatwick, ze kterého odlétáme do Dublinu, je daleko. Rozhodujeme se pro taxi, která nás zavezou na jedno z vlakových nádraží a odtud na letiště pojedeme vlakem. Bude to zajímavější a hlavně jistější.

U klasického londýnského taxi si vedle řidiče nesednete – není na co – místo je pro zavazadlo. A ta, která se nevejdou si berete s sebou do kabiny. Kde jsou ty doby, kdy všichni taxikáři v Londýně, než dostali licenci, museli dokázat při zkouš- ce, že znají všechny ulice. Nevím, nevím – včerejší taxikář, který nás vezl na koncert´by asi licenci nedostal. Zjevně byl zaskočený už při vyslovení adresy. Každou
červenou na křižovatce využíval ke studiu mapy a někdy to pro-táhl i do zelené. Nakonec svou stavovskou čest vzdal a zapnul na mobilu navigaci. Dojeli jsme včas.

Asi to ale není nic proti historce, kterou zažil Jarek v Londýně před několika lety. Bylo to v noci a taxikář byl také mírně nervózní z názvu hotelu a ulice. Nejdříve také do mapy jen pokukoval, pak vytáhl mapu – knihu a nasadil brýle. Když po hodině jízdy nebyl stále v cíli, odhodil bezradně brýle a zanadával si: „I hate London !“. Samozřejmě, že většina taxikářů v Londýně zná své město dokonale a doveze vás, tam kam chcete. Tak hoši, díky za svezení.

Vlak nikam neuhne. Stačí jen nasednout do toho správného. To se nám podařilo. Přesto u těch příměstských malinko pochybujete. Není moc času na rozmyšlenou, vlak zastaví ve stanici na dobu asi jako naše metro. Rychle tedy přesunout všechny kufry dovnitř a nasednout. Když nestihnete, další jede nejdříve za půl hodinky. Kam se to hrabe na Těšín! Michal nás ujišťuje, že máme dobrý směr – z okénka vidíme letadla, jak jdou na přistání.

Let do Dublinu trvá necelou hodinku. Nedivím se, proč mají Irové národní barvu zelenou. Z výšky opravdu vypadá ostrov nádherně svěže. Malebný je pohled na na malá políčka. Kuba lakonicky poznamenává, že taková malebná políčka jsme mohli mít
taky…

V Dublinu vystupujeme poprvé přímo na plochu letiště a napjatě zase čekáme, zda dojela heligonka, která se odbavovala jinde než my. Když se stříbrný kufr vynořil na pás, víme, že koncert zítra v Dublinu bude.

Na letišti nás čeká naše irská promotérka Radka Buchtová s manželem. Cestou rozebíráme život v Irsku. Je tady přibližně tak 14 tisíc Čechů. Vedle Slováků asi nejvíce Poláků – takřka půl milionu. Uvidíme, v jakém poměru bude publikum zítra namícháno.
Jestli budete někdy v Dublinu déle a zasteskne se vám po české kuchyni, zajděte do restaurace Czech In. Určitě vás nezklame, jako nás.

Tomáš Linhart

FOTOGALERIE

VIDEO

Omluvte nízkou kvalitu videa z původního on-line zpravodajství