O N T H E R O A D 2 0 0 8 – 7. část »
VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA (1. – 28. 10. 2008)
PLAKÁTY u vstupu do Crane Lane Theatre v Corku
TELEGRAF ROAD
10.10 Dopolední procházka deštivým Corkem
18.00 Zvuková zkouška v Crane Lane Theatre
20.10 Koncert
13°C | ÚTERÝ | 7. ŘÍJNA | CORK | DOSUD NALÉTÁNO 1 772 km | AUTEM 350 km
KONCERT SE KONÁ
Crane Lane Theatre
Phoenix street, City Centre, Cork
7. DEN | MĚSTO REBELŮ
Remorkér na rozloučenou | V-klub v Corku
Cork si za svých 1500 let trvání vybudoval pověst jako „město rebelů“, nejen svou snahou o nezávislost na Velké Británii, ale třeba i v nedávné historii otočení toku řeky a vybudováním města na ostrově. Zkrátka Corconiens chtějí vždy držet svůj osud ve svých rukou. Je to znát na chování i uvolněné atmosféře. Nic tu není zadarmo.
Po několika slunečných dnech nás Cork přivítal trochu uplakaně a deštivě. Více než na procházky po ulicích se spíše hodí na návštěvu English Marketu. Najdete tu od pekařů, přes uzenáře, zelináře až po prodavače dětských kostýmů na karneval. S Janou procházím trh . potraviny jsou čerstvé, jak je vidět domácí a prodávající jsou hrdi na svoje produkty. Promotér dnešního koncertu Matej Barlok nám doporučuje ochutnat místní – údajně nejzdravější tmavé pivo na světě – Murphy’s – neobsahuje žádné konzervační látky. Domácí samolibě dodávají, že nejlépe chutná doma v Corku, protože po hrbolatých cestách do Dublinu ztrácí svou duši.:-) Nevím, co je na tom pravdy, ale pivo je opravdu dobré.
Dnešní koncert se koná v prostoru nazvaném honosně Crane Lane Theatre. Je to několik menších sálků vzájemně propojených se zahrádkou v podloubí. Na večerní posezení jako dělaný. V největším sále s malý, nízkým pódiem jsou dnes stolečky vyklizeny Jen tak se sem vejdou všichni zájemci o Jarkův koncert.
Na zkoušce nám Jarek pro radost zahraje naši nepsanou hymnu na cestách – Remorkér. Je hlavně věnovaná Janě Linkové, se kterou se zítra dopoledne v Londýně při přestupu na letišti rozloučíme.
Už po příchodu prvních diváků je jasné, že dnešní koncert bude zase trochu jiný. Publikum většinou ve věku kolem 30 let už ví, co je to život. Přišli sem na jih Irska a pracují tu v hotelích, ve firmách. I oni vědí, že nic tu není zadarmo – jsou hrdí na to, co dokázali a rádi se dívají zpříma. Povídám si z některými z nich – říkají mi, že se možná někomu Irové nemusí zdát krásní na první pohled, ale uvnitř je to jiné. Nic se tu neřeší jako doma a všechno funguje přímo.
Koncert mi trochu připomínal folkové klubové koncerty z osmdesátých let. První řady si ohleduplně sedly na zem pod pódium, zbytek sálu naplnil vstoje zbytek prostoru. Mezi tím se stavují v několika z barů pro pivo. Se stejným ohle dem se pak zase vracejí a zpívají, užívají si to. Ráno se jde sice do práce, ale teď je přece výjimečný večer.
Někteří z týmu ještě posedíme, atmosféra je příjemná, na jevišti asi po dvou hodinách Jarka vystřídala místní kapela. Z nedalekého Cobh se odplouvalo za Velkou louži za štěstím, třeba i v Titanicu…
Až mě zítra ráno v pět…budík probudí… (snad).
Tomáš Linhart
FOTOGALERIE
POZDRAV DOMŮ
VIDEO
