O N   T H E   R O A D   2 0 0 8  –  24. část   »

VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA   (1. – 28. 10. 2008)

TÝM ON THE ROAD 2008 – 22. den na cestě před Golden Gate

TELEGRAF ROAD

8.30   Odjezd na letiště
11.30  Odlet ze San Francisca
19.50 (NY času) Přistání v New Yorku
22.50  Prohlídka koncertního sálu, upřesnění technice

 16 °C | PÁTEK | 24. ŘÍJNA | SAN FRANCISCO – NEW YORK | DOSUD NALÉTÁNO 16 518 km | AUTEM 1 950 km

24. DEN  |  SRABBLE 10 KM NAD ZEMÍ

A už zase na letiště… Odjíždíme v půl deváté ráno s vědomím, že to dneska bude na celý den, navíc časový skok 3 hodiny dopředu. Vím, že dneska nemám šanci něco udělat na zpravodajství.

Na letišti potvrzujeme jako obvykle v systému naše rezervace a vybíráme možná místa v letadle. Jak to všichni dělají, že ještě není ani 2 hodiny do odletu a většina rezervací je potvrzena? Žádáme příjemnou černošku u odbavení, jestli by nešlo sedět pohromadě. Hledá v systému rezervací, ale moc míst už na výběr opravdu není. Říká mi, že budu sedět přes uličku od Jarka a Kuby, ale podle jména vedle nějaké Judy. To bude asi nějaká kočka, mrká na mě spiklenecky přes přepážku. No, uvidíme.

Ten měsíc létání už je znát – už i já procházím kontrolou bez nervozity a žoviálně odpovídám na otázky úředníka. Kdeže je propocené tričko z Toronta!

Po odbavení nastává ten hluchý čas čekání. Trochu se zabavit sendvičem nebo kávou. Prohlédnout si potenciální spolucestující a tipovat si, kdo je asi Judy. Paní za přepážkou se bohužel mýlila. Judy vedle mě spíše připomíná manželku včerejšího taxikáře. Dávám si tedy na uši sluchátka a poslouchám, co jsem si natáhl do přehrávače u Áji v Denveru: poněkolikáte soundtrack Mamma Mia!, indiánského Roberta Mirabala nebo od Jarka Verdiho Traviatu. Vleče se to. Bezkalorická cola. Led už se pomalu rozpustil, ale máme za sebou zatím teprve 2 hodinky letu. Na obrazovkách běží nějaká komedie s Kevinem Costnerem – aktuální předvolební téma. Tak si raději pustím třeba čteného Saturnina. Když chce teta Kateřina pronést další ze svých přísloví, někdo mi klepe na rameno. Jarek. „Víš že je tu wi-fi?“ To by mě ani nenapadlo. A Jarek mi už ukazuje rozehranou partičku scrabblu.

Bylo to jednoduché – stačilo nastartovat notebook, přes kreditní kartu zaplatit 12 dolarů a už jste na síti. Je jedno, že jsme více než 10 km nad zemí. Jarek hraje on-line hru scrabblu na serveru.. Jako protihráčku má Marquett z Prahy. A žádné zpoždění, jak si stěžují hráči, když hrají doma. Jak vidno, nebude to serverem.
Přemítáme, že to asi bude hra na největší dálku a hlavně on-line v největší výšce. Už vidím novinové titulky: Jarek Nohavica, předseda České asociace Scrabble posunul hranice českého scrabblu!

Po pěti a půl hodinách letu se nám už ze tmy vynoří rozsvícený New York – scéna jak ze znělky filmové společnosti Miramax. Slyšíme, jak se vysunuje a zasunuje podvozek a New York nám zase mizí. Děláme kolečko a přemýšlíme v duchu, co se pod námi děje. Znovu zvuk podvozku, ale to už jdeme na přistání. Některé věci raději nevědět…

Na new yorském letišti JFK myjí zřízenci velkou plastiku obrovského jablka – Big Apple.

Tomáš Linhart

FOTOGALERIE

VIDEO

Omluvte nízkou kvalitu videa z původního on-line zpravodajství.