O N   T H E   R O A D   2 0 0 8   –  9. část   »

VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA   (1. – 28. 10. 2008)

PODPIS po třech letech

TELEGRAF ROAD

6.30 – 11.00    Aktualizace webu, každý se sám připravujeme na večerní koncert
11.00 – 15.00  Kuba připravuje aparaturu na večer
15.00   Odjezd do Ukrajinského kulturního centra
15.50 – 16.40  Zvuková zkouška
20.15   Začíná koncert

  20°C | ČTVRTEK | 9. ŘÍJNA | TORONTO | DOSUD NALÉTÁNO 8 071 km | AUTEM 350 km

KONCERT SE KONÁ

Ukrainian Cultural Centre
83 Christie Street, Toronto

9. DEN  |  INDIÁNSKÉ LÉTO

Když padá listí z javorů

Martin, když nás včera vezl v deštivém, mlhavém odpoledni říkal, že ráno bude sluníčko. Moc jsme mu nevěřili – počasí ani nálada z čerstvých zkušeností na letišti tomu neodpovídala.

Měl pravdu – ráno po mracích ani památky a opravdu jasno. Kuba vyráží před polednem opět do centra Toronta připravit s Martinem věci na koncert. Je třeba vypůjčit veškerou aparaturu z půjčovny a ozvučit sál Ukrajinského kulturního centra. Vypadá to asi tak, že jdete mezi regály nacpanými technikou a jen ukazujete, co si chcete půjčit. Musíte na to být ovšem předem připraveni, abyste neztráceli čas tápáním. A to Kuba jako správný profík je. Je třeba si vždy poradit za každou cenu.
Příkladem jsou i hodiny, které jsou třeba na pódiu. Jarek se podle nich orientuje, kolik rámcově zbývá do konce koncertu. Žádné jsme s sebou nevezli, a tak Kuba koupil hodiny v Londýně. Display je přehledný, dobře viditelný. Má to však jeden háček – hodiny nejsou na baterky. Ve fotogalerii najdete, jak to Kuba vyřešil slepením příslušného počtu tužkových baterek. Pokud vás překvapuje přelepená střední část displeje, tak to byla rušící blikající vteřinovka…

Kolem třetí hodiny jedeme s Jarkem a Michalem na zvukovou zkoušku taxíkem. Když taxikář vytáhl na červené mapu, jen jsme všichni tři po sobě podívali a začali se smát. :-). Odpoledne je krásné a slunečné. Ale najednou, jako když mávnete proutkem a ze stromů na ulicích začíná občas padat žluté listí, po kterém včera nebylo ani památky. Začíná babí léto, nebo spíše indiánské?

Večerní koncert se liší od anglických a irských a je více podobný těm u nás doma. Trochu je to tím, že je kompletně k sezení, trochu i o něco starším publikem než třeba v Londýně. Nálada je však stejná, stejně srdečná. Publikum nechce Jarka pustit z pódia. Většina z nich tu byla před třemi lety – někteří chtějí pozdravit, vyfotografovat se nebo autogram. Jsem svědkem dvou kuriózních autogramů – jeden přímo na kytaru, druhý na kalhoty, kde se již vyjímá autogram s datem 2005.

Vracíme se z koncertu po highway vedoucí downtownem. Vysoké budovy svítí nejrůznějšími barvami, kterým dominuje osvělená CN Tower. Všímám si, že semafory jsou tu až za křižovatkou. Zpočátku mi to připadá zvláštní, ale nakonec dávám za pravdu, že je to praktičtější – jsou vidět z dálky a když vyhlížíte zelenou, nikdy vás nebolí za krkem.

Tomáš Linhart

FOTOGALERIE

POZDRAV DOMŮ

VIDEO

Omluvte nízkou kvalitu videa z původního on-line zpravodajství.