Pod nohama bortí se jí zem
v srdci má nepořádek
chce napsat dopis lidem všem
a nemá první řádek
v klíně klubko bílé bavlny
s jehlicí na pletení
kouzelný děda přání neplní
a zlatá rybka není není není není

Není není není není není
pro ni není
jsou jen lidé jsou jen lidé
bezejmenní
chodí jak loutky v orloji
odleva doprava
a ona ve svém prázdném pokoji
si sama sobě ruku podává
podává

Celá se choulí jak tak mlčí
opuštěná
zpod víček růžek smuténky jí trčí
opuštěná
nikomu o tom nepoví neboť se stydí
opuštěná
uprostřed samoty v krajině lidí
opuštěná
vlající jako prádlo na plotě
zbloudilá ve svém vlastním životě
opuštěná opuštěná

Ve chvílích největšího ticha
poslouchá Cohena
nikam už nepospíchá
ta Venuše kamenná
torzo antické krásy
pod hladinou moří
ale srdce se pořád hlásí
srdce pořád hoří hoří

Hoří hoří hoří hoří hoří
pořád hoří
kdepak jsou kdepak jsou
požární inspektoři
kdepak jsou kdepak jsou šohaji
s pírkama chocholáče
ona sedí dívá se po kraji
a pláče
ona pláče

Celá se choulí jak tak mlčí
opuštěná
zpod víček růžek smuténky jí trčí
opuštěná
nikomu o tom nepoví neboť se stydí
opuštěná
uprostřed samoty v krajině lidí
opuštěná
vlající jako prádlo na plotě
zbloudilá ve své velké samotě
opuštěná opuštěná