PŘÍTEL  (1985)

Najete na těchto albech:

 

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas
táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás
vrabci nám jedli z ruky
život šel bez záruky
ale taky bez příkras

Možná že hloupý ale krásný byl náš svět
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání
plnila se na počkání
anebo rovnou hned

Kam jsme se poděli
kam jsme se to poděli
kde je ti konec můj jediný příteli
zmizels mi nevím kam
sám sám sám
jsem tady sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc
jich bylo pět a tys mi přišel na pomoc
jó tehdy nebýt tebe
tak z mých dvanácti žeber
nezůstalo příliš moc

Dneska už nevím jestli přiběh by jsi zas
jak tě tak slyším máš už trochu vyšší hlas
a vlasy vlasy kratší
jó bývali jsme mladší
no a co vem to ďas

Kam jsme se poděli
kam jsme se to poděli
kde je ti konec můj jediný příteli
zmizels mi nevím kam
sám sám sám
peru se teď sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden
ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok

Tvůj děda říkal Ono se to uklidní
měl pravdu přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda
vzala nám co jí kdo dal
a tobě i to poslední

Kam jsme se poděli
kam jsme se to poděli
kde je ti konec můj jediný příteli
zmizels mi nevím kam
sám sám sám
zpívám tady sám

Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl
jenom mi netvrď že tě život naučil
člověk to není páčka
kterou si kdo chce mačká
to už jsem dávno pochopil

A taky vím že srdce rukou nechytím
jak jsem se změnil já tak změnil ses i ty
a přesto líto je mi
že už nám nad písněmi
společné slunko nesvítí

Kam jsme se poděli
kam jsme se to poděli
kde je ti konec můj bývalý příteli
zmizels mi nevím kam
sám sám sám
dýchám tady sám

PRZYJACIEL
Tl: Antoni Muracki

Czy dziś pamiętasz, przyjacielu, tamten czas,
tę ufną radość naszych dziewiętnastu lat?
Wróble nam jadły z dłoni,
we włosach wiatr szalony,
a życie proste i bez skaz.

Ciut zwariowany, ale piękny był nasz świat
Miał zapach fajek oraz ich upojny smak
I w kilku okamgnieniach
spełniały się życzenia,
nawet nie wiedzieć jak…

Gdzieżeś się zagubił?
Gdziem się sobie zagubił?
Gdzie, przyjacielu, kres podniebnej żeglugi?
Zniknąłeś w jednej z bram…
Sam, sam, sam – zostałem tu sam.

Czy dziś pamiętasz, przyjacielu, tamtą noc
Ich było pięciu, a tyś dał im nieźle w kość
Gdyby nie było ciebie
to z mych dwunastu żeber
zostałoby niewiele co

Dziś, gdybyś przybiegł, choć sam nie wiem – tyle lat –
miałbyś zapewne nieco wyższy ciepły alt
i krótsze, krótsze włosy,
a my jak dwa młokosy
no, sam już nie wiem – niech to czart!

Gdzieżeś się zagubił?
Gdziem się sobie zagubił?
Gdzie, przyjacielu, kres podniebnej żeglugi?
Zniknąłeś w jednej z bram…
Sam, sam, sam – dziś biję się sam.

Czy dziś pamiętasz przyjacielu tamte dni,
te długie pieśni przy gitarze aż po świt?
Jeden za drugim – murem,
zdolni przenosić góry,
Ze starej gwardii tylko my

Twój dziadek mawiał, że wypali się to w nas
Miał rację – szare dni zaćmiły dawny blask
A potem wielka woda
zabrała, co jej kto dał.
Ciebie uniosła aż do gwiazd…

Gdzieżeś się zagubił?
Gdziem się sobie zagubił?
Gdzie, przyjacielu, kres podniebnej żeglugi?
Zniknąłeś w jednej z bram…
Sam, sam, sam – śpiewam dziś sam.

Czy dziś pamiętasz, jaki byłeś w tamtych dniach?
Nie mów, że zmienia nas do końca życia gra
Bo człowiek nie walizka,
do której co chcesz wciskasz
Dawno pojąłem co i jak

Uśmiecham się do wspomnień, serca wzniecam żar
choć się zmieniłeś, a i ja już nie ten sam
Lecz szkoda, że czas przeszły
wkradł się do naszych pieśni
Tego mi przyjacielu żal

Gdzieżeś się zagubił?
Gdziem się sobie zagubił?
Gdzie, przyjacielu, kres podniebnej żeglugi?
Zniknąłeś w jednej z bram…
Sam, sam, sam – jestem dziś sam.

MEIN FREUND
Translation: Frank Viehweg

Erinnerst du dich noch an jene alte Zeit
Wir warn knapp zwanzig und kein Weg schien uns zu weit
Und das verrückte Leben
War einfach so gegeben
Ungeschminkt und ohne Neid

Wir warn naiv. Die Welt, serviert auf dem Tablett
Schien uns berauschend wie ’ne Schachtel „Cabinet“
Erträumt und schon geschehen
Fast wie im Handumdrehen
Wunder ohne ein Korsett

Wie stehn wir heute da
Was geht dir heut noch nah
Mein allerbester Freund
Als wär es nicht mehr wahr
Ich hol dich nicht mehr ein
Nein, nein, nein
Ich bin hier allein

Erinnerst du dich noch an jene finstre Nacht
Sie warn zu fünft, doch du hast sie zum Stehn gebracht
Ich wär auf meinen Knochen
Nicht einmal mehr gekrochen
Gegen ihre Übermacht

Kämst du heut noch auf einen Hilferuf gerannt
Du redest anders, als ich es von dir gekannt
Mit schön gestylten Haaren
Wie jung wir damals waren
Und zerrissen ist das Band

Wie stehn wir heute da
Was geht dir heut noch nah
Mein allerbester Freund
Als wär es nicht mehr wahr
Ich hol dich nicht mehr ein
Nein, nein, nein
Ich schlag mich allein

Erinnerst du dich noch, wir saßen in den Jahrn
An manchem Tag mit unsern Liedern und Gitarrn
Zwei Stimmen, die sich fanden
Ganz wie von selbst verstanden
Bis sie nur noch eine warn

Die Alten sagten, das vergeht wie nebenher
Sie hatten recht, wir wußten damals nicht wie sehr
Die grauen Tage kamen
Die alles mit sich nahmen
Und du gabst es lächelnd her

Wie stehn wir heute da
Was geht dir heut noch nah
Mein allerbester Freund
Als wär es nicht mehr wahr
Ich hol dich nicht mehr ein
Nein, nein, nein
Ich sing hier allein

Erinnerst du dich noch an dich in jener Zeit
Jetzt sag mir nicht, das Leben brachte dich so weit
Der Mensch ist keine Tonne
In die man stopft mit Wonne
Bis von ihm nichts übrig bleibt

Ich weiß, ein Herz ist nicht zu greifen mit der Hand
Auch ich bin nicht Derselbe, den wir einst gekannt
Doch schade, denk ich wieder
Hör ich die alten Lieder
Daß ich dich nicht wiederfand

Wie stehn wir heute da
Was geht dir heut noch nah
Du warst mein bester Freund
Das ist schon nicht mehr wahr
Ich hol dich nicht mehr ein
Nein, nein, nein
Ich bleib hier allein

PRIJATELJ
Prijevod: Ljerka Kratofil Krehula

Reci, pamtiš li ti još taj čas?
Bilo nam dvadeset, sunce sjalo je na nas.
Vrapci nam iz ruku jeli,
život čekao nas cijeli
i nije nudio nam spas.
Naš je svijet bio glup, al’ krasan,
kao kutija cigara opojan.
A sve nam tajne želje
postajale ispunjene
i odmah svaki san.

Kamo smo otišli,
kamo smo to otišli,
gdje je kraj, moj prijatelju jedini?
Gdje nestao si, ja ne znam.
Sam, sam, sam…
Ja sam sada sam.

Reci, pamtiš li ti još tu noć?
Bilo ih pet, a ti si stig’o u pomoć.
A da tebe nije bilo,
svako rebro bi slomilo
njih pet i ta nadmoć.
Ne znam kako bismo danas mogli to,
k’o da te čujem kako si me ti zvao.
Kosu kraću imali smo,
puno mlađi bili mi smo
i u nama taj đavo.

Kamo smo otišli,
kamo smo to otišli,
gdje je kraj, moj prijatelju jedini?
Gdje nestao si, ja ne znam.
Sam, sam, sam…
U tom sam sad sam.

Pamtiš li još godinu tu?
I svaku pjesmu našu dugačku.
A nas dva kao jedan,
tim smo bili izvanredan,
hodali smo po moru.
Tvoj djed je rek’o da ćemo se smiriti,
im’o je pravo, došli teški su dani.
Velika je voda bila,
puno toga je srušila,
a nestao si mi i ti.

Kamo smo otišli,
kamo smo to otišli,
gdje je kraj, moj prijatelju jedini?
Gdje nestao si, ja ne znam.
Sam, sam, sam…
Pjevam sada sam.

Reci, pamtiš li kakav si bio?
Pa ne tvrdi što te život učio.
Čovjek ti kvaka nije
da stisnut‘ je svatko smije.
To sam davno shvatio.
Ne mogu zadržat‘ srce rukama.
Ti si se promijenio,
a tako sam i ja.
I jako žao mi je
što nam život dao nije
zajedničko sunce da nam sja.

Kamo smo otišli,
kamo smo to otišli,
gdje je tom kraj, moj prijatelju stari?
Gdje nestao si, ja ne znam.
Sam, sam, sam…
Dišem sada sam.

Z vystoupení na folkové přehlídce Osobnosti folku 16. 10. 1986 v pražském Paláci kultury (fragment písně).

Zdroj: archiv Jaromíra Nohavici
© Jaromír Nohavica, 2012