P R O  D Ě T I

Příběhy Huňáče a Fuňáče

 

JAK SE HUŇÁČ A FUŇÁČ SPLETLI

Huňáč a Fuňáč jsou velcí čtenáři pohádek. Pohádkami jsou přímo posedlí. Doma v pelechu už mají dvanáct knížek pohádek a to je teda na zajíce opravdu velice hodně. Čtou si je nahlas. V pondělí, ve středu a v pátek předčítá Huňáč. V úterý, ve čtvrtek a v sobotu Fuňáč.  
V neděli chodí do kina. Onehdy byli na Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém. A ukrutně se jim to líbilo.

„Zahrajeme si, Huňáči, na Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého,“ navrhl jednou Fuňáč.
Já budu Dlouhý a ty budeš Široký.
„No jo,“ povídá Huňáč,“ ale kdo bude Bystrozraký?“
No jo. Kdo?  
Sedli a dumali. Dali hlavy dohromady, až na to přišli. V lese nad strání bydlí rys ostrovid, vydali se tedy za ním.
„To bude síla, Huňáči,“ pochvaloval si cestou Fuňáč.
„To si piš,“ přizvukoval Huňáč.

Oba byli nedočkavostí celí bez sebe. Pískali si a skákali do kroku na třetí dobu. Rys zrovna seděl na stromě a koukal na ně, jako kdyby spadl z višně. Pozdravili a hned mu vyklopili, o co jim kráčí.
„To bude síla, rysi. To bude perfekt, viď?“volali na něj.   
Jenže  ouha. Šeredně se spletli.

Netušili totiž, že týden předtím přišla do rysí školy obvodní doktorka, normální kontrola  zdravotního stavu, jak se to všude na školách dělá, a zjistila strašnou věc. Rys ostrovid bude muset nosit brýle. Předepsala mu rovnou osm dioptrií. Pochopitelně, že se ve třídě všichni hrozně  řehtali. Rysa to dost štvalo. Vylezl na strom, trpěl a s nikým nemluvil. 
A teď ti dva usmrkanci. Kdo jim to prozradil ? Hrozně se rozčílil.

A už se žene za zajíci. Ti jsou samozřejmě v první chvíli perplex neboli  mírně  šokovaní, ale protože vidí, že tady jde o holý zaječí život, vykašlou se na nějaké pohádky a zdvořilosti, dají tlapy na ramena a pádí horem pádem z lesa. Rys za nimi. Naštěstí to s těma očima u něho je fakt dost vážné, osm dioptrií je osm dioptrií, neuběhl ani 50 metrů a v plné rychlosti  napálil do stromu. Slepýš  jeden! Než se trochu zmátořil, zajíci šťastně doběhli do pelechu.

„To mi teda pověz, co má proti pohádkám?“ funěl Huňáč.
„Fakt nevím.“ odpovídá Fuňáč. “ Některá zvířata jsou hrozně zaostalá. Nevidí si na špičku nosu.“