Nohavica na nové desce hraje opět živě. A opět skvěle
IDNES, 17. 6. 2009

Nejen souznění publika s Jaromírem Nohavicou nabízí nově vydaný komplet CD a DVD V Lucerně. Titul byl natočený při Nohavicově hostování v legendárním pražském sále, který zůstává jedním z měřítek úspěšnosti umělců. Nohavica si nemusel nic dokazovat. Nejspíš by zde vyprodal i čtvrtý koncert místo tří, které odehrál v polovině dubna.
Prostor Lucerny Nohavicovi sedl lépe než ostravská hala Karolina, která je robustnější a více člověka pohltí. Právě v Ostravě Nohavica nahrál v červnu 2006 stejně koncipovaný projekt Doma, tedy opět CD a DVD vydané v jednom balení.

Seriál Doma a V Lucerně

Přiložíme-li tituly Doma a V Lucerně k sobě, vznikne ostravsko-pražský koncertní celek, který se nepřekrývá ani v jedné skladbě. Fanoušek získá svědectví z Nohavicova hraní před publikem v obou kulturních centrech, která formovala jeho kariéru. V Ostravě zpíval o Darmoději, kometě, fotbale či věcech, které ho doma obklopují, potom také o Sarajevu, vlivu Leonarda Cohena či Vladimira Vysockého a přidal hitovky Když mě brali za vojáka nebo Divocí koně.

V Praze se Nohavica opřel o nové album Ikarus, jež mezitím loni vydal. Mezi čtyřiadvaceti písněmi, které vybral na desku V Lucerně, jich polovina pochází právě z Ikara. Ze starších písní zazněla třeba satira Mávátka nebo Plebs blues, jež vypovídá o údělu běžného člověka v různých dobách a politických systémech.

Titul V Lucerně se přiklání k novinkám také zásluhou dosud nezveřejněné skladby Jeruzalém či songu Já tam byl, jež písničkář nazpíval s hiphopovou kapelou Pio Squad. To aby připomenul, že hip hop či rap považuje za folk současnosti.

Zádumčivou náladu odlehčují hříčky jako Ostravian Pie, Noe nebo řachanda Samuraj, v níž Nohavica rozdovádí publikum podle vzoru Tři čuníci. Možná že právě v této poloze se potvrzuje všestrannost jeho talentu, ze které vyplývá i jeho velká popularita.

Písničkář se umí postavit nad žánry i v tom smyslu, že nazpívá velký hit zabalený jako šanson, balada, ptákovina nebo sugestivní příběh. Vše podtrženo charizmatem mírně rozevlátého, zároveň kultivovaného barda, který zná váhu slova a jenž přesně vyvažuje sdělnost a sdělení. Ostatně prošel si i školou pop-music, když ještě jako neznámý textař psal například pro Marii Rottrovou.

Velké a malé příběhy

Nohavica se umí v písních pohybovat mezi dějinnými, panoramatickými příběhy a starostmi jednotlivce, dokáže poutavě provázat velké a malé příběhy. Proto se tak dobře poslouchají písně Ikarus („Svobodný jsem jak Ikarus, z křídel mi kape vosk a dole bliká Rus, opodál Evropa a já jsem pánem svého života“) nebo Dál se háže kamením a píská.

V závěru koncertního projektu V Lucerně Nohavica reflektuje také pocity z nedávných sporů o interpretaci minulosti, zvláště v písni Já si to pamatuju. Zatím je to spíše monolog, snad způsob sebeobrany, doba asi ještě není zralá na debatu o totalitě.

Balada Mám jizvu na rtu, jež album uzavírá, je Nohavicův poslední hit. Jeho zrod popisuje i dokument na DVD. V kytarové skladbě se prosadily i klávesy Dalibora Cidlinského a posílily její šansonovou náladu.

CD a DVD je dobře natočené i sestříhané, dýchá koncertní atmosférou, která se vpíjí do každé písně a dává jí jedinečnou příchuť.

Jistě, Nohavica to s publikem umí, je mágem i principálem představení. Každopádně jde na scénu, na které stojí před lidmi až na výjimky sám, a jako takový táhne i utáhne celé představení. To je přece mimořádný výkon.

Tam, kde je opravdu doma, mezi svým publikem, se mu desky asi lépe točí. Řada živých titulů z poslední doby by však zasloužila vybočení.

 

JAREK NOHAVICA – V Lucerně
CD (79:47) a DVD (101 minut včetně bonusů), cena 350 korun.
Hodnocení MF DNES: 80 %

 

Vladimír Vlasák
Zdroj: iDNES