Virtuálky: Zdařilá letní brigáda
REFLEX – 46/2009

Jarek Nohavica jedenadvacet týdnů v řadě glosoval české dění

Každou neděli od května do září, celých jedenadvacet týdnů, posílal Jarek Nohavica ve formátu MP3 svůj písňový fejeton, „slovo ke dni“, na server Virtually.cz. Ačkoli mu kuriózní období českých dějin nabité meteorologickými, vaječnými událostmi a předvolební kampaní bez voleb přálo, nijak to nesnižuje jeho solidní výkon.

Samozřejmě, skeptik pudově hledá Achillovu patu alba, v němž by poznal mimořádné okolnosti jeho vzniku. Má smůlu, místa vyloženě rozředěná uspěchanou banalitou či za uši tahající rýmem nenajde. To spíš rutinu, s níž Nohavica na první dobrou sáhne do vzorníku nálad svých písní, takže se znovu dočkáme písně trampské, ruské mollové, opilecké, ostravské, ale například i povedené výčtové, kde Nohavica v Já žádám, v ironickém obrazu chronického petičníka, dokázal vytvořit kouzelná sousedstv.

Z alba Virtuálky, které si lze stáhnout na autorových stránkách, plyne poučení: jakmile se vypravěč příliš přiblíží k objektu svého zájmu, ocitne se v nebezpečí, že se píseň nezlomí do věčnosti, že zůstane nápaditou, nicméně tendenční historkou. Přihodilo se to písni Tanec mezi vejci anebo Takové léto, kdy Nohavica nedokázal najít tak překvapivou pointu, jež by rozsvítila více či méně vtipný popis. K tomu bych přihodil ještě hravé, nicméně očekávatelné Colours. Prostě, nejen Hejmova, ale i Nohavicova modrá je dobrá.

Písničkář se dušuje, že jde o nedůležité popěvky inspirované Bassovými „Rozhlásky“ z prvorepublikových Lidovek, jež mají svůj limit. Přesto jsem si jist, že několik kusů zasahujících větší celek, jako například povodeň na Jesenicku (V dobrém i špatném), osud země uprostřed Evropy (Penzión Česko) anebo nostalgie po staré Ostravě (Když jsem tahal kačera), znovu ožije na jeho řadových koncertech.

Milan Tesař
Zdroj: Reflex