Jaromír Nohavica & Kapela v Lucerně 24. 4. 1997
neoficiální web J. Nohavici
Dojmy z návštěvy pražského koncertu.
První pražský koncert Jaromíra Nohavici k novému albu Divné století, na kterém písničkáře doprovázela kapela, proběhl 24. dubna v Lucerně.
Ke vchodu do sálu jsme dorazili v 18 hodin a již zde postával hlouček asi 150 lidí. Něco málo před půl sedmou začali pořadatelé vpouštět diváky dovnitř a řekl bych, že to bylo celkem náročné. Každý chtěl být první, zabrat co nejlepší místo, a tak to podle toho vypadalo. Do úzkého vchodu se vešli maximálně dva lidé, což způsobilo celkovou dóst velkou mačkanici. Po chvíli jsme se dovnitř propracovali a již jsme spěchali zabrat co nejlepší místo. Když jsme zmapovali situaci a pohodlně se usadili, zbývalo do začátku koncertu dobrých třičtvrtě hodiny.
Samotný koncert začal 10 minut po půl osmé a to předáním platinové desky za Divné století jak Jaromíru Nohavicovi, tak i Víťovi Sázavskému a Zdeňku Vřešťálovi. Poté již na podium nastoupili zahraniční hosté večera, slovenská kapela Sunnyland a šesti písničkami zahájili koncert. Jelikož kapelu neznám, nerad bych ji nějak kritizoval. Nutno dodat, že než začali hrát, uplynula dobrá čtvrthodinka, jelikož byly problémy s ozvučením.
Asi dvě minutky po čtvrt na devět přišel na pódium Jarek Nohavica se svojí kapelou. Kapela složená ze dvou žen a čtyř mužů zahájila koncert písničkou Dokud se zpívá. Všechny písně byly nově zaranžovány a doplněny velkým množstvím leckdy exotických nástrojů. Po této skladbě následovaly čtyři písně z nového alba: Divocí koně, Těšínská, Stodoly a Ještě mi scházíš – píseň Stodoly v provedení „Jarkova chlapeckého tria“ (J. Nohavica, V. Sázavský, Z. Vřešťál). Poté následovalo několik starších písní nově upravených: Margita, Vlaštovko, leť!, Zítra ráno v pět a Přítel. Musím říct, že nové aranže v písni Margita mě velice příjemně překvapily, a myslím, že to byla ze starších skladeb jedna z nejlíp „udělaných“. Zvláštní náboj celé písni dodával exotický nástroj vypadající jako džbán, na nějž Pavel Pláňka vydával zajímavé dunivé zvuky. Píseň Vlaštovko, leť! byla doprovázena jen klavírem, v Zítra ráno v pět kromě akustické kytary zazněl hoboj, housle a bylo slyšet i skromný zpěv publika. V písni Přítel vyměnil Jarek akustickou kytaru za elektrickou, jak on říká „placatou“, a za doprovodu basy, kláves a bicích vznikla velice zajímavá verze staré písničky. Píseň Před dveřmi je starý text, který v osmdesátých letech Jarek čítával na svých koncertech jako básničku a v letech devadesátých dostala hudební háv a objevila se na novém albu. Následně vzal Jaromír Nohavica do rukou starou rodinnou památku – Heligonku – a za podpory bubnu a dívčích vokálů zazněla píseň Danse macabre. Zatímco se koupeš zahrálo opět „Jarkovo trio“ na tři akustické kytary (znělo to moc krásně) a Děvenka Štěstí a mládenec Žal v doprovodu akustické kytary a dvojích houslí. Píseň, která následovala, patří mezi Jarkovy dětské písně, a celý doprovod obstarala pouze akustická kytara. Po písni Afričančata se Jarek opět vrátil k novému albu a zazněly písně Planu, Novorozeně, Sarajevo a Starý muž. Starší písnička Moje malá válka zazněla za doprovodu kláves, basy, bicích a trombónu a po ní píseň Svatební, v níž se Jarek doprovodil na akustickou kytaru a refrén s ním opět zpívalo publikum. Celou píseň dokresloval hoboj a basa. Po této písni přišla na řadu opět Heligonka a zazněly písně Když mě brali za vojáka a Až to se mnu sekne. Myslím, že není nutno dodávat, že píseň Když mě brali za vojáka zpívala celá Lucerna a Až to se mnu sekne sklidila veliký aplaus. Navázala další píseň z nového alba Litanie u konce století, následována Darmodějem a celou hlavní část koncertu zakončila píseň Zatanči. V písni Darmoděj zazněly opět housle, klavír, hoboj, basa, bicí, trombón a samozřejmě akustická kytara. I tato píseň se mi v nové aranži Víti Sázavského, jenž dělal veškeré aranže k Jarkovým písním, velice líbila.
První přídavek zahájil Jarek písní, u které si, jak řekl, nebyl jist, jestli ji má zahrát či nikoliv. Byla to píseň Ženy a po ní zazněla píseň Muzeum, která ukončila první přídavek koncertu. Druhý zahájil starou písní Jdou po mně, jdou a následovala slezská lidová, kteroužto zazpíval Jarek sám za doprovodu Heligonky. Na úplný závěr zahrál Jaromír Nohavica se svojí kapelou píseň Spatřil jsem kometu.
Na začátku koncertu slíbil Jarek Nohavica dvacet šest písní a to, že jich nakonec zaznělo třicet jedna, jen mluví o spokojenosti jak publika, tak i samotných protagonistů. Myslím, že koncert se povedl a všichni odcházeli spokojeni. Jediné, co by se snad dalo vytknout, byly problémy se zvukem, ale což. Nic přece není dokonalé a mýlit se je lidské…
Miroslav Škvára