Nohavica s Plíhalem: Role mistra a učně bere
MF DNES – 17. 4. 2002
Písničkář Jaromír Nohavica vystupoval za poslední tři roky v Hradci Králové několikrát a pokaždé byl jiný. Tentokrát se vrátil s kolegou a přítelem Karlem Plíhalem. Loni je svedl dohromady film Petra Zelenky Rok ďábla a oba si řekli, že to spolu znovu zkusí. Naplánovali si osm koncertů, ten hradecký byl poslední.
Večer připomínal televizní pořad stanice VH1 Storyteller, v němž se před časem sešli staří bardi Johnny Cash a Willie Nelson. Ten příměr není náhodný, už jen pro uvolněnou sousedskou atmosféru, při níž každý kiks je vítán. Nohavica – přirozená autorita se strohou kytarou – připomínal Cashe, Plíhal, plachý introvert s vynikajícími sóly, se mohl podobat swingujícímu Nelsonovi. S nadsázkou proklamovaný vztah mistr a učeň u Nohavici a Plíhala funguje. Nohavica více zpíval i mluvil, jeho kolega s kamennou tváří šlitrovského klauna jen glosoval, ale o to víc se věnoval elektrické a akustické kytaře. Když ladil, recitoval. Kouzlo ostýchavého „naivy“, z jehož úst jdou veršovánky o „onanii v Křižíkově fontáně“ je nepopsatelné.
Oba si své miniturné pojmenovali Úplně staré a úplně nové písně. Jenže u obou je stáří a novost relativní, většina jejich písniček bude platná i za padesát let, zejména ty z Nohavicova Mikymauzolea: Na zídce staré kašny, Svatební, Mikymauz či Muzeum. Poslední dvě Nohavica zastřeným hlasem spíše napůl odříkal. Silný hlas ustoupil síle slova.
Došlo i na legrácky, písničkáři oprášili improvizované erotické blues Hotely (někdo umře v nemocnici, někdo v posteli) na rýmy z publika. V divadle asi seděli pamětníci, neboť chtěli, stejně jako před čtrnácti lety v pardubickém klubu Dubina, hotely Gomel (mlela celou noc, tak jsem ji řekl: Holka, domel!) a Voroněž.
Výborný kytarista Plíhal Fieldsovým a McHughovým standardem Diga Diga Do ukázal, jak asi bude vypadat jeho deska Nebe počká s písněmi Josefa Kainara, a melodickým skvostem Olomouc si zavzpomínal na počátky své folkové dráhy. Společně z Nohavicou si dal i starší duet pro Petra Fialu Kde jsou.
Nohavica má obrovský dar přetavovat si staré lidovky. Jeho Amerika či v Hospodě Na Rynku (…v ležení u hranic, dali nám kvér, generál Lieberschwietz, ukázal směr. Támhle só Francóze, proklatá zběř, neptej se nevzpouzej, kušuj a běž…) jsou prostou krásou. V jeho milostných písních občas zakřičí banalita, ale i tu ustojí s grácií fanfaróna a granda. Kdo tuto jeho polohu nazývá „nedvědovskou“, silně mu křivdí. Více než dvě hodiny oba písničkáři usedle a s trochou nostalgie vzpomínali a dávali k dobru i věci, které by dnes už asi běžně nehráli. Přesto se divákům cestou z divadla domů mohlo v hlavě plést na dvacet silných melodií a veršů, které se jen těžko oposlouchají.
Jaromír Nohavica a Karel Plíhal: Úplně staré a úplně nové písně – mimořádný koncert. Klicperovo divadlo Hradec Králové, 14. dubna
Petr Mareček
Zdroj: Mladá fronta DNES