Platinovou desku si vyrobím sám
ZLÍNSKÉ NOVINY – 2. 3. 2006

Písničkář Jaromír Nohavica patří k fenoménům české hudby. V úterý po dlouhé době opět koncertoval ve Zlíně. Jeho vystoupení bylo součástí slavnostního otevření nového hudebního klubu Velryba Music Bar. „Majitel klubu Michal Žáček je můj blízký kamarád,“ vysvětlil Nohavica svou účast na křtu nového podniku.

 

Ve Zlíně jste před lety jeden klub zavíral. Dá se říci, že jste byl u několika výraznějších milníků několika podniků? Kolik jste jich otevřel a kolik zavřel?

Nepřijel jsem do Zlína jenom proto, že by Michal Žáček byl můj blízký kamarád. Normálně takové věci, jako je otvírání klubů, nedělám. Když mě ale oslovil, řekl jsem si, že by bylo fajn se s Míšou potkat a popřát mu, aby se tady uchytil, i proto, že jsem tady před lety jeden klub zavíral. No vlastně ani jsem ho nezavíral, hrál jsem tam jen poslední smutný rozlučkový koncert. Moc mě to tenkrát mrzelo, že ten klub, který měl ducha a atmosféru, končí. I tahle zkušenost mě vedla k tomu, že jsem chtěl zahajovacím koncertem navázat na tu přetrženou nit.

Takže je to taková zlínská specialita? Nikde jinde se vám to nestalo?

Nestalo se vůbec nikde, abych něco zavíral a o kus dál zase něco jiného otvíral.

Lístky na váš koncert byly vyprodané během jediného dne. Plánujete letos ve Zlíně ještě nějaké vystoupení?

Těch míst, kde bych měl hrát a kde mě lidé čekají, je taková spousta, že to nestíhám. To znamená, že chci-li žít ještě dlouho svůj život, tak budete muset být ve Zlíně trpěliví. Budete muset počkat. Letos už to určitě nebude a obávám se, že ani příští rok se sem nedostanu. Ale přijedu!

Pražská pálená, album, které jste umístil na web k volnému stažení, už má, podle počtu stažení, platinovou desku. Tu ovšem pravděpodobně nedostane, protože v této kategorii se taková ocenění nedávají. Nevyrobí vám ji třeba někdo z fandů?

Já si ji vyrobím sám. To je dobrý nápad. Tu platinovou desku za dvacet pět tisíc stažených desek si udělám doma a sám si ji předám hned, jak se vrátím z cest. Děkuji za inspiraci. To je dobrý nápad. Udělám si takovou malou rodinnou oslavu…Ne! Udělám si oslavu úplně sám pro sebe. Sám se budu fotit, sám si předám tu desku, sám si zatleskám. Potom to jenom oznámím na webu, že jsem si ji předal. Děkuji ještě jednou za inspiraci.

Jak by se jmenovala písnička vystihující atmosféru Zlína?

To je těžké. Já vám rozumím, že byste chtěla, abych tady nejlépe tu písničku rovnou složil. Písnička chce ale soustředění. Když píšu píseň, tak sedím sám se svými vzpomínkami a teprve v té chvíli v těch pěti desíti hodinách bych možná vytáhl ze své paměti všechny vzpomínky, maličkosti, střípky, které se scházejí do celkového pocitu, který mám o Zlíně. Jezdím sem od začátku osmdesátých let. Město znám, znám i zdejší lidi. Mám tady spoustu různých vzpomínek. Takže ta píseň by byla natolik pestrá, že vám nemohu teď hned sdělit jeden jediný verš, jeden jediný pocit…Krásné město, které mám rád, které se mi líbí a vracím se sem už dlouhá léta. Co víc říci…

Vaše Ladovská zima se na internetu stala fenoménem. Jak ta písnička vůbec vznikla?

Ta píseň vznikla jako výkřik zmučené duše ve chvíli, kdy jsem byl skutečně zničený z té záplavy sněhu. Napsal jsem ji vlastně přes noc jako terapii, protože mě osobně strašně potěšila. Ve chvíli, kdy přišel ten zlom mezi tou vážnou polohou písně a mezi tou nevážnou, tak jsem se sám začal bavit. Ráno jsem vzbudil svoji ženu, a jak to normálně nedělám, protože je nerada buzena, tak jsem jí tu písničku zazpíval. Objala mě, poděkovala a řekla: „Konečně jsi napsal něco pořádného místo těch tvých romantických kravin. Toto je píseň, která lidu a mně dodá sílu…“. Ladovskou zimu jsem na internet dal záměrně. Věděl jsem totiž, že za týden, mimo rádia, mimo televizi, když lidé budou chtít, budou ji poslouchat. A tak si říkám, že ti pánové nahoře na nás nemají…Pustíte mě do rádia? Nepustíte mě do televize?…Mně je to úplně jedno! Já mám lidi, kterým pošlu svůj pozdrav a oni si jej už sami rozešlou mezi sebou. Proto chápu internet jako obrovský fenomén tohoto věku a jsem rád, že jsem toho mohl být účasten.

Mohou se vaši fanoušci v návaznosti na Ladovskou zimu dočkat i skladeb na další roční období?

To není jen o ročním období. Někdy člověka naštve ne zima, ale úplně jiná věc. Takže já bych spíše řekl, že lidé se jistě mohou těšit na další písně o tom, co mě rozlítí, rozvzteklí nebo naopak potěší. Jedině z toho důvodu se písničky píšou. A když se díváte kolem sebe, tak nejen zima nás trápí, ale je i spousta jiných věcí, které mě žerou. Nebojte se, že já o tom nenapíšu píseň a nebojte se, že to nepošlu po internetu.

Prozradíte, jaké věci vás žerou a o čem tedy budou vaše nové písničky?

To vám říci nemůžu. Vy to potom napíšete dřív než já a já mám po písničce…(smích).

 

Gabriela Sluštíková
Zdroj: Zlínské noviny