Už zase bijou děti
plastikovými kyji
už zase vzduchem letí
slova o anarchii
a jako v listopadu
z oblohy padá voda
a s obrněnci vzadu
klopýtá nesvoboda

Mám jenom holé ruce
a tluču na bubínek
rytmus jímž klepe srdce
bolavé od vzpomínek
už zase se mi vrací
zarostlé lesní stezky
přejetí vlakem ptáci
a prázdné esemesky

Z ulice do pokoje
zní píseň obehraná
neptej se lásko moje
komu teď zvoní hrana
ta hrana zvoní tobě
nad loukou plnou smetí
v téhleté divné době
kdy zase bijou děti
kdy zase bijou děti
kdy zase bijou děti
kdy zase bijou děti