Karel Kryl

DŮCHODCE
hudba a text: Karel Kryl

Kalhoty roztřepené na vnitřní straně,
zápěstí roztřesené a seschlé dlaně,
kterými žmoulá kůrku chleba sebranou
z pultu v závodce,
tak teda říkejme mu třeba důchodce.

Rukávy u zimníku odřením lesklé,
čekává u rychlíků na zbytky ve skle,
stydlivě sbírá nedopalky
ztracené v místech pro chodce
a pak je střádá do obálky, důchodce.

V neděli vysedává na lavičce v sadech
a starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu,
sluníčko vyhledává, naříká si na dech
a vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu.

Na krku staré káro a úzkost v hlase,
když žebrá o cigáro, zlomí se v pase,
namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,
když vidím tyhle lidský vraky,
třesu se strachem před přízraky,
že jednou ze mne bude taky důchodce…