O N   T H E   R O A D   2 0 0 8  –  6. část   »

VELKÁ BRITÁNIE | IRSKO | KANADA | USA   (1. – 28. 10. 2008)

BÍLÁ VLNA bílá omývá nám pláž…

TELEGRAF ROAD

11.00   Odjíždíme od dublinského Palace Hotelu
14.20   Obědváme na jihu Irska v Piercetownu
18.10   Ubytováváme se v Corku

  13°C | PONDĚLÍ | 6. ŘÍJNA | DUBLIN-CORK | DOSUD NALÉTÁNO 1 772 km | AUTEM 350 km

6. DEN  |  CESTA NA JIHOZÁPAD

Ukaž mi, co jíš a já ti řeknu… | Kameny a Mikiny

V době původně plánovaného příletu do Corku – v 11 hodin dopoledne nasedáme v Dublinu před hotelem do auta Radky a Romana Buchtových. Z okna auta toho bude vidět určitě více než z několika kilometrové výšky. Proplétáme se Dublinem a tak nám nějakou dobu trvá, než najedeme na silnici mířící na jihozápad. Dálnice vede zelenými poli, na kterých je plno černobílých krav. Je to zajímavé – projíždíte krajinou a marně hledáte zásadnější průmyslový důkaz civilizace.

Pokouším se na mapě najít zajímavé lokality, které budeme míjet a bylo by škoda je minout. Bohužel zbytek osádky nesdílí stejný názor, a častuje mě a Janu, kteří sedíme před nimi, posměšnou přezdívkou charakterizující předmět našeho zájmu: Kameny a Mikiny. V Michalovi vyvolává jméno asociaci na jeho muzikantskou minulost a snaží se upozornit na skupinu Mikroténové sáčky. Razantně je také odkázán do patřičných mezí. Muzikanti na cestách a zábava pro zkrácení chvíle by vydala na samostatný příspěvek. Bude určitě příležitost se k tématu ještě vrátit.

Jarek prosazuje vypustit pauzu na oběd a zrychlit – v televizi je dnes fotbal Sparta – Slávie. Původně plánované dvě hodinky cesty se natahují. Přesto stavíme v malé vesničce Piercetown v hospůdce na oběd. Prostředí je venkovsky příjemné, ale dlouho vybíráme, jaké jídlo si dáme.

Po přinesení jídel se rozvine debata nad irskou kuchyní. Není vlastně typická, vše je tak trochu odněkud převzaté. Jídla jsou obecně málo kořeněná a solená, což může být zdravé, ale na chuti to nepřidá. Roman, který v Irsku nějakou dobu kuchařil líčí historky, jak by Irové nepozřeli polévku s mastnými oky na hladině a jak si dávali ke guláši bramborovou kaši a guláš dochucovali lžícemi smetany.
Nakonec jsme relativně spokojeni jen já s Janou – dali jsme si Fish and Chips a stačilo jen přisolit. Chystali jsme se na něj už v Londýně a tak jsme využili příležitost. Tuším, že to ale také nebude původem irské…

I přes Romanovo zkušené řízení auta se cesta natáhla z původně plánovaných 2 hodin na 6. Pravda je, že jsme trochu odbočili k pobřeží ve snaze kouknout se na moře a postupně se měnila k horšímu i kvalita silnic. Když jsme Jarkovi potvrdili, že fotbal díky hodinovému posunu začal již před hodinou a za okny začalo pršet dosáhla skepse v autě vrcholu. Zachraňovalo to aspoň částečně smskové zpravodajství z domova, jak si Slávie vede.

I tentokrát všechno dobře dopadlo – po závěrečném jednosměrkovém kolotoči v Corku jsme zaparkovali u hotelu a Slávie porazila Spartu 4:1. Konec dobrý – všechno dobré.

Tomáš Linhart

FOTOGALERIE

VIDEO

Omluvte nízkou kvalitu videa z původního on-line zpravodajství