Pavilon č. 5 (1985)
Pavilon č. 5
21. 4. 1986 | Divadlo Slaný | 4:38 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.
Podíváte- li se na podtitul mé dnešní písně, jistě Vám nepřijde divné, když Vám povím, že dnes bude řeč o citoslovcích v mých písních. Předesílám, že si nejsem vědom toho, že bych nějaké kdy záměrně použil a tuším proto, že jich tam jako natruc bude za těch 30 let písničkaření víc než dost. Sám jsem zvědav.
Napadá mne, že bych mohl začít u svých dětských. Nakláníte-li se nad kočárek, taky začínáte konverzaci nějakým tím ňuňu fuňu. Bez ohledu na IQ své a IQ dítěte. Takže pojďme na to.
V Kaprech se dělá šplouchy šplouchy a žbluńky žbluńky, jsme v rybníce.
Krtci vrtají, jak jinak než rrrrr. Lachtani lachtají z německého lachen (což je český „smáti se“), lach lach. Maminka uspává svého malého Leničko-kubíčka hajduly dajduly. Orangutan na propanbutan dělá kvůli rýmu tan tan tan. ( Patrně vzniklo z dětského tanyny). Ale hlavně a zejména mí slavní braši, tři čuníci jdou světem zpívajíce svoje uiíí uiíí. (K tomuto citoslovci a písni se mi váže milá historka z Paříže. Kde jsem byl po jednom z koncertů pochválen sympatickým francouzským manželským párem, že jsem svou písní „Oui, oui !“ tak optimisticky vyjádřil naši společnou cestu do sjednocené Evropy.) Přemýšlím, jestli do řad citoslovcí zařadím i krásné pam pampa rampampa dampa z Hlídače krav, které spíše než citoslovce připomíná putování s trampy pod rampami pampy, ale budiž.
Ve svém bloudění lesem vlastních citoslovcí obejdu ovšem nana. (Nohavicovsky typické, jak na koncertě ve své písňové parodii vtipně postřehl Vláďa Merta.) Stejně tak to udělám s častým lalala. S oběma se to má totiž tak: když člověk zpívá jen s kytarou, když neumí pískat tak dobře jako zmíněný Vladimír, nebo když nemá foukací harmoniku jako Petr Kalandra, občas ho to táhne k hudebnímu zkrášlení písně, k jakémusi aranžérskému sólistickému dopěvku typu nanana lalala. Dělá to i italský kolega Paolo Conte a to je nějaký mistr.
Jen letmo dnes zmíním básničku Citoslovce, která je celá založená na zvučných a významově bohatých českých citoslovcích. Je to přeci jenom básnička. Stejně jako „Halo halo, co se stalo, kolo se mi polámalo“. Tady jsem navíc použil citoslovce, které už je dnes, v éře mobilů, vytlačené novým oblíbeným úvodním: Ty – můžu – mluvit ?
Zato ve sportovní písni Tenis se to citoslovci jen hemží. Fííí, bum, beng, au. Celé pasáže jsou jakoby opsány z černobílého komiksu „Lendl versus McEnroe v Sincity“. V Cyklistice zase udávám rytmus šlapajícím cyklistům průběžným hehavým hoho hohoho ho. Podobně často citoslovcuji i v Cukrářské bossanově. To ts ts tss mezi jednotlivými slokami berte jako nápodobu hajtky. ( Že nevíte, co to je ? Najděte si v Google.com. My za starých časů jsme museli do knihovny. S průkazkou. A stejně jsme nic nenašli. Já o tom jako knihovník něco vím. Howgh.)
No a to nám zbývá už jen doplňkové hoj hoj z Třech sudiček, dále pak nejsmutnější z citoslovcí, jaké jsem kdy použil, totiž haf haf v Českém fouskovi, které na koncertech v první sloce vždycky vyvolává smích, jenž pak v dalších slokách zmrzne do ticha a moje dnešní chacha.
Cha cha smutné nebo veselé, hořkosmutné nebo kyseloveselé – to si už vyberte sami. Kdo pamatuje rok 1985, kdy jsem píseň napsal, ví svoje.
Pavilon č.5 - videoklip
Videoklip natočený na motivy písně Pavilon č.5. Autorem scénáře a představitelem hlavní role je Jan Klement z Chotěboře. |2:55 min | © Jan Klement, 2006
Pavilon č.5 - live
26. ledna 2006 | Praha, KC Novodvorská | Autentické video pořízené při natáčení písně na album Pražská pálená | 3:11 min | kamera:© Tomáš Linhart
